* LN Má současný skandál, který otřásá katolickou církví, historický precedens? Řešila už někdy církev tak vážný problém, který by podkopával její autoritu?
Církev řešila v dějinách už leccos, řekl bych, že daleko horší problémy nastávaly v časech, kdy byla v mocenském postavení. Kdybychom ale zúžili pohled na sexuální skandály, pak je nynější situace bezprecedentní. Ne, že by k deliktům nedocházelo, ty nastávaly vždycky. V posledním půlstoletí ale vstoupily do hry přinejmenším dva nové aspekty. Za prvé, žijeme v éře médií, pro která je něco takového soustem. A za druhé, západní společnost prošla sexuální revolucí, jež kromě dobrých věcí přinesla i špatné, například pokušení oddělovat sex od lásky a identity člověka. Má to vliv pochopitelně i na církev. Ale různé úchylky a delikty nejsou vynálezem naší doby.
* LN Jak se s něčím takovým církev vyrovnávala v minulosti? Reformami?
Musíme si uvědomit, že katolická církev má hierarchickou strukturu, podobně jako armáda. Ačkoliv není radno tyto instituce porovnávat, mají cosi společného v tom, že si udržují vnitřní disciplínu a přestupky řeší v rámci vlastního řádu. Katolická církev byla proto zvyklá řešit vše uvnitř. V dnešní západní společnosti se to ale nedá. Dřív nebo později to musí bouchnout. A výbuch je mnohem ničivější, než kdyby se to hned otevřelo.
* LN V souvislosti se skandály se znovu přetřásá téma celibátu. Uvažovala už někdy dřív katolická církev o jeho zrušení? Nebo se o tom začalo mluvit až teď?
Je otázka, nakolik souvisejí pedofilní skandály s celibátem. Existuje mnoho důvodů myslet si, že tam přímá souvislost není, nebo jen výjimečně. Ostatně, pedofilové se vyskytují i v běžné společnosti, která termín celibát prakticky nezná. Pro církev je hozenou rukavicí spíš otázka, jak podobným věcem předcházet. Odpověď asi nespočívá v hromadném ženění katolických duchovních. Mimochodem, procento těch, kdo se dopustí sexuálních zločinů, je velmi malé. Co se týče celibátu jako podmínky kněžství, byl zaveden až někdy ve 11. století a prosadil se ještě později, když probíhala reformace a protestantské církve něco takového hromadně odmítaly. O jeho přednostech a nevýhodách se od té doby debatuje. Vatikán je přesvědčen, že přednosti nad nevýhodami i v dnešní době zásadně převyšují.
* LN Hodně se mluví i o zpovědním tajemství. Pořád se naň nevztahuje světské právo?
V různých církvích se chápe různě. Katolíci, pravoslavní a anglikáni považují zpověď za svátost, patří tedy k základním kamenům jejich učení. U protestantů se to chápe spíš neformálně a důraz se klade na vyznání hříchů přímo Bohu. Teoreticky, v duchu detektivních příběhů, může nastat zajímavý problém konfliktu kanonického práva se zákony státu, a to ve chvíli, kdy se zpovědník dozví o zločinech, jež by měl jako občan oznámit policii. Obecně to není jen problém kanonického práva. Představte si, že se vám nejlepší přítel svěří s něčím nekalým. Co uděláte? Specifikum zpovědního tajemství nicméně spočívá v nekompromisní povinnosti mlčet. Zákony většiny států, včetně České republiky, to akceptují.
