Zvýšení penzijního věku je nezbytné, proto je třeba reformu prosadit i přes pochyby populistů
Demografie je bezesporu jednou z nejsolidnějších společenských věd. Poskytuje vysoce spolehlivé číselné projekce na dlouhou dobu dopředu. A jsou to právě demografické prognózy, které naléhavě volají po penzijní reformě. Jinak se dnešní třicátníci a čtyřicátníci ve stáří ocitnou ve velkých problémech.
Současná vláda navzdory všem svým nedostatkům si to uvědomuje a hodlá situaci řešit. Nynější návrh ministra Nečase je snad prvním zodpovědným krokem od roku 1994, kdy byly zavedeny penzijní fondy. Plánované zvýšení penzijního věku na 65 let je kategoricky nutné. Podobně, jak se výše důchodů valorizuje podle inflace, je nutné valorizovat i důchodový věk podle prodlužujícího se věku české populace.
Ožehavá témata
Zde neexistuje alternativa: snižování beztak již nevalné kupní síly důchodů nepřichází v úvahu. Zvýšení penzijní daně („sociálního pojištění“) by časem mělo za následek, že nejproduktivnější jedinci odejdou jinam: do západní Evropy nebo do USA. Nesmíme zapomenout, že generace dnešních školáků a předškoláků - našich budoucích živitelů -bude mít úplně jiné jazykové znalosti než generace jejich rodičů a prarodičů, že nebude zdaleka tolik trpět sentimentálním steskem po rodné hroudě a že na budoucí snahy populistů o zvýšení daní může reagovat jednoduše tím, že masově zvedne kotvy. Časem lze očekávat, že inteligentnější ze západních vlád budou vytvářet imigrační pobídky, podobně jako dnes existují investiční pobídky. O bílé vzdělané Středoevropany bude v Británii, Irsku, v Severní Americe nebo v Austrálii značný zájem. Z jakých zdrojů bude ale doplňovat stavy populace Česká republika? Zatím máme Slovensko a Ukrajinu, ale co si počneme, až se slovenská životní úroveň vyrovná a ukrajinská ekonomika se konečně vzchopí? Ne, masové přistěhovalectví nelze považovat za systémové řešení demografického problému, třebaže francouzští a švédští socialisté si touto cestou zvyšují objem voličské základny. (Marně, jak ukázaly poslední volby v obou zemích.) Zvýšení penzijního věku je tedy absolutní nezbytností. Pochybují o tom jen populisté, jejichž výhled do budoucnosti nepřesahuje jedno či dvě volební období. Bohužel populisté mají v obou komorách parlamentu silné slovo. Proto je nutné prosadit reformu i bez jejich souhlasu. Ale co argumenty, že najít práci je dnes těžké i pro zdravé padesátníky? Za prvé to již dnes není tak docela pravda. Za druhé - problém generace narozené na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století byl z velké části dočasný: tito lidé se dostávali do předdůchodového věku právě v době, kdy početně silné „Husákovy děti“ dospívaly do ekonomicky nejproduktivnějšího věku. Dilema zaměstnavatele, zda přijmout třicátníka nebo padesátníka, bylo zpravidla řešeno ve prospěch mladšího z obou kandidátů. Toto však ode dneška za dvacet či třicet let nebude platit. Ožehavým tématem je také tzv. opt-out neboli možnost převést část „sociálního pojištění“ na soukromé penzijní spoření. Zde by vláda neměla nikoho k této možnosti nutit: kdo je natolik pošetilý, aby starost o své finanční zabezpečení ve stáří přenechal plně na státu, by měl mít možnost později nést hořké důsledky tohoto zpozdilého rozhodnutí. Lidé, kteří jsou finančně gramotnější než mlok, by měli mít možnost soukromě spořit či investovat podle svého výběru. Ale kam investovat? Hlavním nástrojem penzijního spoření by zásadně neměly být penzijní fondy v dnešní podobě. Fungují totiž na základě zastaralého zákona, který znemožňuje jejich transparentnost, komplikuje kontrolu, nedovoluje investovat tak, aby výnosy dlouhodobě překonávaly inflaci - zkrátka, zákon o penzijních fondech by měl být z gruntu novelizován.
Slovenská inspirace
Kromě toho kterákoli budoucí populistická vláda, která zcela reálně může postihnout tuto zemi, má možnost systém typu „opt-out“ jednoduše zrušit. Systém by proto měl být nastaven tak, aby jeho zavedení bylo nevratné a nezrušitelné. Příklad: slovenský premiér Fico je sice velký populista, ale zrušit slovenský systém penzijních fondů si netroufl. Znamenalo by to vzít lidem peníze. Současná levice ovšem není taková jako v roce 1948 nebo 1953. Znárodňovat snad již nebude, brát lidem peníze z účtů už vůbec ne. Vláda se tedy může inspirovat Slovenskem, případně se i poučit z některých dílčích chyb, jichž se Slováci dopustili. Je sice zapotřebí zavést druhý pilíř i bez souhlasu opozice, ale v systému by se možná našla nějaká role pro odbory. A někteří odborářští vůdci by třeba v sobě objevili nečekané finanční talenty. Pokud se populista octne ve správně nastaveném systému, je šance, že se přestane chovat populisticky.
Lidé, kteří jsou finančně gramotnější než mlok, by měli mít možnost soukromě spořit či investovat podle svého výběru
O autorovi| pavel.kohout@partnersgroup.cz, Pavel Kohout ředitel pro strategii, Partners
