Zhasnou celá města, zastaví se doprava, přestane fungovat telefonické spojení. Američané či Italové s tím mají své nepříjemné zkušenosti, ale ani Česku se tento jev nemusí vyhnout. Jedna vážná hrozba pro letošní zimu tu je. Stačí, aby víc zafoukal vítr v sousedním Německu. Představte si temné město, ve kterém nesvítí ani jedna lampa, ani jedna žárovka. Nefungují počítače, telefony, televize, ledničky - zkrátka nic, co ke svému provozu potřebuje elektrickou energii.
Pokud jste doma, buďte rádi. Největší smolaři ve chvíli výpadku zůstali někde viset ve výtahu, část lidí v Praze zase uvízla v podzemí metra.
A nejen to. Výpadek v dodávkách elektřiny by ukončil také dodávky tepla, plynu a vody do domácností. Domy v zimě vychladnou za dvě hodiny. Bez proudu nefungují ani čerpací stanice. Mimochodem, vyjet do zhasnutého města autem není zrovna nejlepší nápad. Vypnuté semafory způsobí chaos v ulicích a zkušenosti ze Spojených států dokazují, že počet dopravních nehod i jejich obětí jde v těchto kritických chvílích prudce nahoru.
Říká se tomu blackout neboli totální kolaps elektrizační soustavy. A čím déle trvá, tím hůř pro postižené obyvatele (viz fiktivní průběh kolapsu na stranách 14 a 15).
Tento krajně nepříjemný jev Česko za posledních třicet let nepostihl, ale například Spojené státy, Itálie nebo Brazílie už takové štěstí v předchozích letech neměly.
Strašidlo blackoutu nicméně obchází i naše luhy a háje a rizikových faktorů je celkem dost - přírodní katastrofy, zanedbávání investic do přenosové sítě, extrémní výkyvy počasí a samozřejmě také lidská chyba.
Jako když vypadne celý Temelín Zbrusu novým rizikem pro českou přenosovou soustavu, o kterém se mezi energetiky často mluví, je rychle rostoucí výkon větrných elektráren v Německu. Může kvůli nim první blackout v Česku nastat již tuto zimu? „Nerad to říkám, ale možné to je,“ přiznává ředitel úseku Dispečerského řízení společnosti ČEPS Miroslav Vrba.
„Nebezpečí blackoutu tu je, nemělo by se podceňovat,“ souhlasí s Vrbou ředitel úseku Řízení sítí společnosti ČEZ Distribuce Pavel Filipi.
A teď v čem spočívá zmiňované riziko: jsou to neplánované toky elektřiny z větrných parků na severovýchodě Německa přes české území na jih do Rakouska a Bavorska. Během jednoho dne může produkce německých větrníků narůst až pětinásobně a vážně tak ohrozit fungování přenosové soustavy v Česku. „Mezihodinové skoky jsou okolo 2000 megawattů. To je stejné, jako by nám vypadly oba bloky Temelína,“ upozorňuje Vrba. Právě větrnější podzim a zima přinášejí tento nechtěný „dáreček“. Kromě očekávatelných potíží by takovýto kolaps měl i nezanedbatelné makroekonomické dopady. Kdyby se celá česká ekonomika kvůli výpadku proudu na jeden jediný den zastavila, snížil by se celoroční HDP zhruba o 15 miliard korun, tedy o 0,4 procenta.
Ovšem každé odvětví je různě závislé na elektřině. Některá výrazně, jiná minimálně. „Hajný nebo porybný zvládne den bez elektřiny docela dobře. Proto by celkové dopady zřejmě byly menší než uvedená cifra,“ odhaduje hlavní ekonom Patria Finance David Marek. „Ztrátu na HDP by navíc ale mírně navýšily případné škody trvalejšího rázu (například poškození nějakých systémů) a dopady na finanční trhy -měnu, dluhopisy a akcie. Tyto dopady by byly jen krátkodobé, pokud by šlo o jednorázový výpadek s nízkou pravděpodobností opakování,“ dodává hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík.
Provozovatel české přenosové soustavy ČEPS před zimou provedl řadu opatření, která mají riziko blackoutu snížit. „Podle našich výpočtů bychom tuto zimu měli přežít i ty největrnější dny, které mohou nastat,“ říká Vrba. Nejkritičtější situace lze vyřešit i tím, že se Česko od sousedních sítí jednoduše odpojí.
Situaci komplikuje skutečnost, že na území Německa vlastní přenosovou soustavu čtyři různé společnosti. Propojení mezi jednotlivými soustavami jsou nedostatečná. A tak si elektřina z přebytkového severu Německa hledá cestu ke spotřebitelům na jihu země přes sousední země. „Německo jako celek je sice vybalancované, ale elektřina jako černý pasažér teče přes polské, české a rakouské sítě,“ dodává Vrba.
Nutno dodat, že Němci již řadu let investice do posílení elektrické sítě připravují. Jenže odpor tamních obyvatel, různých občanských iniciativ a ekologů výstavbu nových linek neustále oddaluje. Německý plán dokončit nové linky do roku 2015 tak může zůstat jen na papíře.
Elektrárna v sousedství výhodou Pokud by ke kolapsu dodávek elektřiny v Česku opravdu došlo, obnovení dodávek je reálné během několika hodin. Nejprve se roztočí turbíny vodních elektráren, které umí takzvaný „black start“ - obnovit provoz v situaci, kdy dodávky elektřiny nefungují. Ostatní elektrárny totiž ke svému startu potřebují nemalá množství elektřiny ze sítě či záložních zdrojů.
Elektřina z vodních elektráren by následně posloužila k nastartování provozu uhelných a jaderných bloků, poté je možné postupně obnovit dodávky proudu do domácností a podniků. „Jaderné nebo uhelné elektrárny mohou dočasně jet s výkonem omezeným na vlastní spotřebu. V tom případě lze jejich provoz obnovit poměrně rychle,“ říká Pavel Filipi.
Pokračování na straně 15
Den, kdy všude nastane tma
Dokončení ze strany 13
První na řadě jsou nemocnice, kterým energetici obnoví dodávky přednostně. Ty sice mají záložní zdroje energie, které však v praxi stačí jen na dokončení zahájených operací nebo na akutní případy. Naopak jako poslední se dodávek dočkají průmyslové podniky s výjimkou potravinářských závodů. Protestovat je zbytečné - možnost regulovat dodávky proudu za stavu nouze mají energetici ze zákona.
Kvýpadku by však nemuselo dojít na celém území státu. Například ČEZ Distribuce připravuje ve vybraných lokalitách takzvané ostrovní provozy. Vhodná jsou zejména místa s většími elektrárnami, které jsou připojeny přímo k distribuční síti místo k páteřní síti ČEPS.
Takovou oblastí je například Hradecko a Pardubicko, které by mohla zásobovat tepelná elektrárna v Opatovicích. „Ostrovní provozy jsou nastavené tak, aby se odpojily již v momentu, kdy se soustava hroutí. Zatím jich máme připravených sedm. Jejich velikost je orientačně půl kraje nebo celý kraj,“ zmínil Filipi.
Pokud měla někdy střední Evropa opravdu namále, tak při událostech z 25. července roku 2006. Po více než dvaceti letech byl ČEPS nucen vyhlásit regulační stupně pro odběr elektřiny, které však postihly pouze velké odběratele. Omezení spotřeby v Česku trvalo devět hodin. „Vše začalo ve Slovinsku. Kvůli požáru křovinatých porostů vypnuli linku do Itálie, a nikomu to neřekli. Následně došlo k přetížení linky z Rakouska do Itálie, Rakušané ji vypnuli, a také to nikomu neřekli. Výsledkem této situace bylo otočení toků elektřiny, roztržení české soustavy do ostrovních provozů a stav nouze,“ vzpomíná Vrba.
Vše se navíc odehrálo za vysokých letních teplot, kdy klimatizační jednotky jely naplno a nedostatek vody omezil provoz řady uhelných, vodních i jaderných elektráren. Hrozil tehdy Česku blackout? „Opravdu hrozil. Nevěděli jsme, co je příčinou té situace,“ zmínil Vrba.
Provozovatelé evropských sítí se nicméně z této situace poučili a mezi svými dispečinky zavedli nový varovný systém. O generálech se říká, že jsou vždy perfektně připraveni na předchozí válku. Neplatí něco podobného i v energetice? „Každá situace a každá kombinace situací je unikátní, takže se nedá říci: udělejte to a to, aby se to znovu nestalo,“ přiznává Vrba.
Další krizová situace nastala ještě téhož roku, v noci ze 4. na 5. listopadu. Provozovatel sítě na severu Německa preventivně vypnul dvě linky velmi vysokého napětí, aby proud neohrozil luxusní výletní loď plující po řece Emži. Způsobil tím dočasný rozpad evropské sítě do tří ostrovních provozů.
Česká republika se naštěstí ocitla v přebytkovém ostrově. ČEPS vyřešil situaci tím, že omezil výkon velkých elektráren. Horší byly dopady této pohromy v západní Evropě, kde došlo ke kratšímu výpadku dodávek elektřiny do více než 15 milionů domácností.
Během jednoho jediného dne může produkce německých větrníků narůst až pětinásobně a vážně tak ohrozit fungování přenosové soustavy v celé České republice
