Kandidátka Svobodných (FPÖ) Barbara Rosenkranzová se sice prezidentkou Rakouska téměř určitě nestane, emoce ale budil její, podle mnohých nejasný, vztah k nacismu.
VÍDEŇ/PRAHA Její šance na vítězství v nedělním rakouském prezidentském klání jsou minimální. Přesto o ní během kampaně bylo slyšet více než často. Řeč je o kandidátce populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Barbaře Rosenkranzové, která je považována za mimořádně kontroverzní osobu.
V souladu se svou předchozí pověstí Rosenkranzová již krátce po oznámení kandidatury způsobila vlnu nevole tím, že opětovně nadnesla téma zrušení zákona o zákazu nacismu, což pro rakouskou extrémně pravicovou scénu představuje základní požadavek. Své tvrzení odůvodnila tak, že na prvním místě musí stát svoboda slova a shromažďování.
Později se od svých výroků ale distancovala s tím, že média její slova překroutila. Pachuť však samozřejmě zůstala. Rosenkranzová se už totiž v minulosti pohybovala na hraně.
„Můj muž je bezúhonný“ Nyní 51letá Rosenkranzová zahájila svou politickou kariéru v roce 1993 v dolnorakouském parlamentu. V roce 2002 pak povýšila na poslankyni celostátního parlamentu, před pěti lety se stala i místopředsedkyní FPÖ.
O její reputaci svědčí i to, že již dříve vedla bez jednoznačného výsledku na rakouské i evropské úrovni spor o to, zda je možné ji nazývat takzvanou „Kellernazi“, tedy skrytou stoupenkyní nacistické ideologie. To byla přezdívka, kterou v 90. letech obdržela od jednoho z rakouských publicistů. Sama Rosenkranzová ale například podle deníku Die Presse své názory nazývá jako nacionálně liberální. Kontroverzní je i rodinné zázemí Rosenkranzové. Jejím manželem je totiž krajně pravicový aktivista Horst Rosenkranz – v 80. letech se podle hned několika zdrojů angažoval v později zakázané neonacistické Nacionálně demokratické straně (NDP).
Vprotikladu k němu však Rosenkranzová i při svých nejostřejších výrocích používá přece jen mírnější slova. „Můj muž je bezúhonný. Jeho názory ale nesdílím,“ tvrdila nedávno.
Podpora vlivného vydavatele Kuriozitou je, že manželé spolu mají deset dětí, které mají germánská jména, jako je například: Hedda, Ute, Hildrun nebo Mechthild, Rosenkranzová ostatně v minulosti prý o sobě hovořila jako o ženě v domácnosti. Známá je rovněž jako kritička EU, loni v listopadu hovořila o tom, že je potřeba kvůli údajné kriminalitě znovu zavést hraniční kontroly. Rosenkranzová navíc proslula jako zavilá odpůrkyně takzvaných Benešových dekretů. Současná kandidatura Rosenkranzové, kterou podle nedávných průzkumů podporuje asi 16 procent voličů, má převážně manifestační ráz.
Pozoruhodné ale je, že za Rosenkranzovou stojí vlivný vydavatel bulvárního listu Kronen Zeitung Hans Dichand, který k FPÖ přilnul. V předvolební kampani má Dichand docela výrazné slovo.
Zřejmě právě z jeho popudu se Rosenkranzová před časem místopřísežným prohlášením od nacismu distancovala. Ani to však v očích jejích kritiků Rosenkranzové příliš nepomohlo. Vyčítají jí například to, že úmyslně mluví v šifrách, kterým příznivci krajní pravice o popírači holocaustu velmi dobře rozumějí. „Považuji za povážlivé, že někdo s takovým ideologickým zázemím je nominován parlamentní stranou,“ uvedla například šéfka Dokumentačního archivu rakouského hnutí odporu Brigitte Bailerová Galandová.
Rosenkranzovou kriticky vidí i rakouská Liga za lidská práva. V úterý zase některé mládežnické organizace kvůli kandidatuře Rosenkranzové spolu s přeživšími z koncentračních táborů na dlažbu ve Vídni demonstrativně položili desítky tisíc lístků se jmény lidí židovského vyznání, kteří nepřežili druhou světovou válku.
***
Volby Kdo může vyhrát
Rakušané budou v neděli ve volbách vybírat prezidenta na příštích šest let. Za favorita platí dosavadní hlava státu Heinz Fischer. Konkurovat mu bude Barbara Rosenkranzová za svobodné (FPÖ) a Rudolf Gehring za křesťanskou stranu (CPÖ).
Postavení prezidenta v Rakousku není tolik silné, má spíše ceremoniální funkci. De iure je sice například nejvyšším velitelem ozbrojených sil, v praxi je ale důležitý mimo jiné jako morální autorita.
