Po desetitisících lidí nezbylo vůbec nic.
DRÁŽĎANY/PRAHA Koncem druhé světové války se Drážďany proměnily v jeden velký uprchlický tábor, kde našlo azyl na 600 tisíc zraněných vojáků, ale i žen a dětí z ostatních koutů Německa. Tamní populace se dík tomu rozrostla odhadem na 1,2 milionu lidí.
V letech 1944 a 1945 se město stalo celkem sedmkrát terčem útoku. Největší devastaci přinesly společné nálety britského a amerického letectva mezi 13. a 15. únorem 1945. Při prvním náletu přeletělo nad městem 769 britských bombardérů, které Drážďany zasypaly téměř třemi tisíci tunami munice. Na zemi zavládlo doslova peklo - ohnivá bouře se silou hurikánu nemilosrdně spolykala území celého tzv. Starého Města (Altstadt). Druhý den bombardovali město pro změnu Američané, kteří poslali 431 letadel. Na to, co z Drážďan ještě zbývalo, svrhli přes sedm set tun bomb. Odhady mluví o tom, že bomby doslova „rozmetaly na kousky“ mezi 25 a 40 tisíci lidí. Další tisíce mrtvol zůstaly ležet na ulicích, řada z lidí se udusila.
Na bombardování Drážďan přitom z tehdejšího pohledu nebylo nic neobvyklého - Spojenci aplikovali na německá města taktiku kobercového bombardování od roku 1942 (v červenci 1943 zničila spojenecká letadla podobným způsobem Hamburk). Cílem bylo vyvolat v týlu nepřítele co největší chaos, a to za jakoukoliv cenu. Do Drážďan se přitom uprchlíci stahovali proto, že se věřilo, že spojenci „Florencii na Labi“ ušetří. Prý tam kdysi měla žít teta Winstona Churchilla. Místo toho se z Drážďan stala „evropská Hirošima“.
