JESENÍK NAD ODROU Zbytky suti na opuštěných parcelách v ulicích připomínají, že tady před čtyřmi týdny bydleli lidé. K demolici odsoudil statik v Jeseníku nad Odrou čtrnáct ze zhruba 260 domků. Srovnat se zemí zbývá poslední z nich. Nestojí už ani dům, kde zemřela dvaadevadesátiletá žena. Syn a snacha ji ještě dostali nahoru do bezpečí, ale její srdce šok už nevydrželo. Stala se jednou ze čtyř obětí, které si velká voda v obci vyžádala.
Z nejhoršího jsme venku, doufají přesto místní s pohledem na říčku Luhu, která teď spořádaně teče v určeném korytě. V domcích s osekanou omítkou je vidět vysoušeče a větráky. „Bydlím pořád na půdě. Přívalová vlna mi vyrazila všechna okna a dveře, takže vysoušení jde pomalu,“ říká Štěpánka Hanzlíková. Podobně jsou na tom i jiní.
Škody odhaduje jesenický starosta Tomáš Machýček na 300 milionů korun, plus náklady na poničené krajské komunikace či železniční koridor. Postupující čas navíc ukazuje, že domy mohou být poškozeny více, než se zdálo. Demolic tak možná přibude, ale výstavba „povodňových“ domků, které mají být pomocí pro ty nejpostiženější, je zatím ve fázi plánů. „Pozemky máme, je to krásná lokalita nad obcí, i když bude nutné je zasíťovat. Jen pořád nevíme, jak to bude s financováním, a nechceme raději nic slibovat,“ dodává starosta.
Na verdikt přitom místní netrpělivě čekají. „Potřebuji zatlouct ty čtyři kolíky a vědět, co bude dál,“ říká Roman Pácal. Na místě jeho domu je zplanýrovaná plocha. „S vepřovicemi nemáte při povodni šanci,“ konstatuje. O tom, že by se odstěhoval, neuvažuje, i když se rodina zachránila na poslední chvíli. K ženě a spícím dětem se kvůli vodě málem už ani nedostal. „Prodíral jsem se nahoru, skleněné střepy vytahával rukama, ani jsem necítil, jak moc jsem pořezaný,“ popisuje. Dlouhá jizva na noze se mladému truhláři už hojí, v prstech na ruce, které si málem amputoval, ještě nemá cit. Na střeše čekali na záchranáře, kteří se k nim nemohli dostat. „Kdyby ale voda přišla o půlnoci, je mrtvá polovina obce,“ hledá alespoň nějaká pozitiva. Teď se chystá na dovolenou: armáda umožnila vyplaveným rodinám bezplatný pobyt ve svém rekreačním areálu v Krkonoších. „Aspoň si vydechneme od toho bahna, hlavně partnerka to potřebuje. Vždyť byla málem podruhé vdova,“ zjihne.
V jednom se ale Jeseničtí shodují. Tragédie jejich obce, která patří k těm nejpostiženějším, nenechala lhostejnými spoustu lidí. „Nějací podnikatelé z Trutnova přijeli, dřeli tady namísto dovolené jako blázni, a já ani nevím jejich adresu,“ popisuje Štěpánka Hanzlíková. Pomáhali hasiči, vojáci, záchranáři. Několik lidí podarovali také zcela neznámí „sponzoři“, ať už penězi, nebo potřebnými věcmi. Přes veškerou solidaritu je ale jasné, že škody po letošních povodních se budou odstraňovat ještě dlouhé měsíce. Některé zůstanou navždy. „Občas si jdu pro nějakou starou fotku nebo pro knížku - a stojím v prázdném pokoji bez podlahy,“ dodává Štěpánka Hanzlíková. Každý déšť pak vrací vzpomínky na noc hrůzy. „Nedávno se kolem půlnoci strhla bouřka. Chodila jsem po domě, uvařila si kafe, sledovala blesky a bála se, co přijde,“ přiznává.
