* LN Skandinávská detektivka je zde velmi oblíbená. Vycházela jste při překládání a vydání Zasněžené ženy i z tohoto faktu?
Dobré jméno skandinávských detektivek určitě hrálo svou roli. Detektivky Leeny Lehtolainen jsem poznala, když jsem v druhé polovině devadesátých let žila a pracovala ve Finsku, a zaujaly mě právě poutavým líčením každodenního života, jeho různých vrstev a prostředí, ukazovaly mi trochu jiné Finsko, než jaké jsem znala - řečeno s nadsázkou - „z okna diplomatického mercedesu“.
* LN Dá se říci, že Leena Lehtolainen navazuje na tradici finské detektivky, například na knihy Miky Waltariho?
Myslím, že Leena Lehtolainen navazuje na Waltariho detektivky právě skvělým vystižením atmosféry různých prostředí. Možná to bude znít skoro kacířsky, ale pro mě jsou Waltariho detektivky zajímavé především tím, jak čtivě a poutavě popisují atmosféru předválečných Helsinek, řekla bych, že jejich kriminální zápletky až tak dobré nejsou, v tom je podle mě Leena Lehtolainen lepší. Sleduju i další finské detektivky, ale zdá se mi, že jsou buď moc „ženské“, tedy, zjednodušeně řečeno, samá psychologie a žádné vraždy, nebo naopak moc „mužské“, kdy ději dominují drogy, organizovaný zločin, důmyslně konstruované zápletky, ale úplně se z nich vytrácí lidský rozměr.
* LN Můžeme se těšit i na další knihy Leeny Lehtolainen?
Určitě, na podzim vyjde druhá knížka s názvem Spirála smrti, která se odehrává v krasobruslařském prostředí, a pak budou následovat ještě dvě, které se už překládají, o dalších jednáme.
