Když bylo Karlu Hodinovi pár měsíců, matka s ním odešla ke své rodině na Sokolovsko. Po nějaké době se sice vrátila, nakonec ale odešla opět - a tentokrát sama. Syna nechala manželovi. „Kájovi bylo přes rok a ona plánovala, že se vrátí zpět do zaměstnání. Uzavřeli jsme dohodu, kterou jsme dali i soudu, v rámci níž si žena brala Káju několikrát týdně a po zbytek času jsem se o něj staral já,“ popisuje Aleš Hodina.
Soudkyně podpořila matku Přestože prý vše fungovalo bez problémů, po měsíci si matka Káji vše rozmyslela. A aniž by to Aleš Hodina věděl, podala soudu návrh na předběžné opatření, které by jí dalo syna do péče. „Přestože k tomu nebyl žádný důvod, soudkyně Obvodního soudu Praha 3 Marie Kříhová jejímu návrhu vyhověla,“ dodává otec dnes dvouapůlletého chlapce. Rozhodnutí soudkyně odůvodnila věkem dítěte. „Kája ale už dávno nebyl kojený, nebylo tedy nic, co bych mu já nemohl poskytnout,“ myslí si Hodina. Podle rozsudku se může se synem vídat každý sudý víkend a v lichém týdnu ve čtvrtek. Způsob jakým soudkyně rozhodla a jak mu zabránila podílet se dostatečně na výchově syna, se mu nelíbí. Připomíná, že se tak stalo ve chvíli, kdy od dítěte matka odešla a on ho bez problémů vychovával. Poslal proto stížnost k Ústavnímu soudu a nyní čeká na reakci.
Žaloby na české soudy Pokud jeho stížnost soud zamítne, zřejmě se obrátí na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Včera totiž sdružení Spravedlnost dětem vyzvalo všechny rodiče nespokojené s rozhodováním soudů ohledně péče o dítě, aby české soudy ve Štrasburku zažalovali.
„Děti se u nás soudy automaticky přidělují maminkám, aniž by se dbalo na to, že doposud byly vychovávány oběma rodiči,“ vysvětluje zmocněnec sdružení Luboš Patera. Podle jeho slov soudy svěřují děti do péče matkám ve zhruba 90 procentech případů, v šesti procentech otcům a zbytek je rozdělen mezi střídavou péči a prarodiče. A právě evropský soud je podle něj jedinou možností, která otcům zbývá.
První vlna podobných stížností mířila do Štrasburku v roce 2003. Přestože část - převážně pokud šlo o neúměrně se táhnoucí soudní jednání nebo o porušení práva na rodinný život - evropský soud uznal, mnoho se nezměnilo. „Naše justice se rozhodnutím evropského soudu neřídí. I tak je ale třeba se na něj co nejvíce obracet, třeba se to jednou změní,“ tvrdí Patera.
