Sobota 27. dubna 2024, svátek má Jaroslav
130 let

Lidovky.cz

Děti do kriminálu nepatří

Česko

KOMENTÁŘ

Nezavírejme čtrnáctileté do vězení. Řešme zdroj problému - tlačme na selhávající rodiče

Poslanci vrátili hranici trestní odpovědnosti ze čtrnácti na patnáct let. Mile mě tím překvapili. Snižování této hranice považuji totiž za krátkozraké řešení.

Nechápu, proč zastánci jejího snížení lpí na čtrnácti letech. Klidně zavírejme i desetileté děti do kriminálu... Ale přece víme dobře, co bude dál. Kriminálům se někdy eufemisticky říká „nápravně výchovné zařízení“, protože mají zločince vychovávat. To je opravdu trefné označení, protože všechny státem zřízené ústavy opravdu vychovávají, bohužel však jen ke zločinu. Co zkažené dítě ještě neumí, to se v ústavech naučí. Jestliže zná jednu drogu, vbrzku se jeho organismus seznámí se zbytkem drogové scény. Jestliže už umí vloupání do chatky, přiučí se krádežím aut a jako bonus dostane prolegomena v loupežných přepadeních. Navíc asi víte, že za každého vězně v těchto již dnes beznadějně přeplněných věznicích platíme „školné“ cca 40 tisíc korun měsíčně.

Ryba smrdí od hlavy Co nám ale zatemňuje mozek, že tato dobře známá fakta ignorujeme? Je to bezpochyby spravedlivý vztek na mladé zločince. Ale Holzman by k tomu asi podotkl: „Paní, pláčete sice dobře, ale na cizím hrobě.“ Vztek musíme mít ne na nedospělé děti, ale na dospělé rodiče. Ryba smrdí od hlavy. Kolik je rodin, kde je táta workoholik, který vidí děti půl hodiny v týdnu? Kolik máme žen, které sice milují své děti, ale zato až za hrob nenávidí svého exmanžela, jejich otce?

Syndromem zavrženého rodiče ho odříznou od dětí a ty pak, světe div se, vůbec nezvládají v pubertě.

Nepřekvapí, že všichni tito selhávající rodiče unisono tlačí odpovědnost ze sebe pryč, zejména na stát, školu a bývalého partnera. Co asi jiného mohou dělat?

Děti nemůžeme zavírat do kriminálů, protože stát umí vychovat jedině zločince.

Musíme tlačit na selhávající rodiče, aby přestali honit mamon, a místo toho své úsilí zaměřili na výchovu dětí. Jestliže se čtrnáctiletý kluk potuluje po večerech s partou vrstevníků, je to evidentně selhání rodičů.

Jestliže ta jejich parta nemá zábrany přepadnout starou babku, zbušit ji a obrat o peníze, tak je to premiéra divadla, jehož režiséry jsou právě rodiče. Bez problémů najdete děti, které hrají bojové počítačové hry déle než 24 hodin v kuse. A nejsou to rodiče, kdo běžně do dětského pokoje dávají televizi? Místo knihy dítě navečer zhlédne třeba poutavý film Vzorec pro vraždu, který je o tom, jak mladící plánují udělat dokonalou vraždu...

Jakmile dítě pod patnáct let spáchá úkladný zločin, můžeme si být téměř jisti, že za tím je výchovné selhání, či minimálně zanedbání rodičů. Proč však je problém místo dětí raději zavřít na nějaký zlomek trestu jejich rodiče?

Například dítě se toulá po večerech a má na kontě pár vykrádaček. To je evidentně výchovné zanedbání rodiče. Copak se asi stane, když pan otec - inženýr a manažer středně velké firmy - si půjde pobručet na měsíc do vazební věznice? Dají ho do cely s nějakýma skutečnýma borcema. Ti ho do rána dvakrát znásilní. Pokud zkusí kontrovat promyšlenou argumentací o lidských právech a narušené osobní integritě, tak si ještě vykoleduje pár přes hubu.

Když se za měsíc tento otec vrátí domů, přijde jistě obohacen o osobní zkušenost. Ale hlavně si uvědomí, že právě tato osobní zkušenost čeká též na jeho dítě v případě, když razantně nezmění svůj výchovný styl a životní priority. Ano, není hezké, když nám otce od rodiny znásilňují úchylové ve vazební věznici, ale já jsem stále přesvědčen, že je to pořád lepší varianta, než kdyby se totéž stalo jeho čtrnáctiletému synovi. Syna tato zkušenost zlomí a nenávratně zničí. Tátu však dá do latě, kterou pak on sám srovná i svého zanedbaného synátora.

Zákon má děti chránit Co se týká začátku sexuálního života, ano, samozřejmě najdeme děti, které jsou ve čtrnácti letech již sexuálně vyspělé, ale bohužel nacházíme řadu dětí, které jsou ve stejném věku ještě nejen sexuálně, ale především citově nezralé, které svou osobností jsou stále ještě dětmi. Zákon tu ale není proto, aby umožňoval božské orgasmy těm, které příroda poněkud urychlila, nýbrž především, aby chránil naše děti a jejich svět. Tedy zákon by neměl sledovat věk, kdy jdou první děti do puberty, ale naopak kdy poslední děti pubertu opouštějí, a to je právě těch patnáct let.

Samozřejmě měli bychom přivřít oči nad sexem mezi věkově blízkými, třeba když šestnáctiletý má sex se čtrnáctiletou. Rozhodně bych ale netoleroval sex s nezletilými, kde věkový rozdíl je nad deset let. Všichni „kulínští“ totiž budou argumentovat, že ona to vlastně chtěla a že se strašně jako milujou a vůbec lásce by se nemělo bránit, protože ta kvete v každém věku. Oprašme ale dávno známý fakt. V každém věku nekvete jen láska, ale hlavně blbost. A blbost je zavírat děti do kriminálů.

***

Stát umí vychovat jedině zločince. Musíme tlačit na selhávající rodiče, aby přestali honit mamon, a místo toho své úsilí zaměřili na výchovu dětí.

O autorovi| e-mail: jeronym.klimes@seznam.cz Jeroným Klimeš klinický psycholog

Autor: