Autorčiny výhrady k dětem se dají rozdělit do několika kategorií: První by se dala nadepsat sloganem „mít děti není žádná slast“. Porod představuje utrpení, kojení je bolestivé, děti zničí váš partnerský a sexuální život, zabijí vaše erotické touhy, přijdete o přátele, protože rodiče a bezdětní si nemají co říci, ztratíte všechen volný čas. „Budete žít v čase někoho jiného, v čase vašeho dítěte, v čase nemilosrdně rozporcovaném na neměnné úseky, určované volnem vaší paní na hlídání, otevírací hodinou v jeslích a školním rozvrhem.“ Starost o děti je vyčerpávající: „Aby člověk mohl podávat takový výkon každý den, musí být buď úplně vypatlaný, nebo se nacpat prozakem.“ Naopak za děti zaplatíte v průběhu let horentní sumu, ve Francii ji prý statistici z ideologických důvodů tají, u nás tento týden MF Dnes spočítala, že jde o dva miliony korun od narození do maturity (který rodič má však tak nízké ambice a nechce pro synka či dcerku rovnou doktorát?).
Další autorčiny důvody jsou ekologické: děti podporují konformnost rodičů (zažili jsme dobře před rokem 1989), a tudíž konzumní společnost. „Mít děti je nemorální, pokud žijete v Evropě nebo v Americe,“ protože to znamená další promrhávání cenných zdrojů.
Své místo zde má samozřejmě i feministická kritika rozdělení rodičovských rolí, která znevýhodňuje ženy na trhu práce. Vtipný je autorčin postřeh, že „střídavá péče“ o dítě je myslitelná jen tehdy, pokud se rozvedete, jinak si žena může o rovném rozdělení práce v domácnosti nechat jen zdát. Rovnoprávnost mezi muži a ženami nastane podle Maierové tehdy, až ženy nebudou mít děti. „Pořídit si dítě je nejlepší prostředek, jak se vyhnout otázce po smyslu života, poněvadž vše se točí okolo něj - dítě je tou nejlepší náhražkou hledání smyslu existence,“ píše autorka.
V pozadí všech úvah je radikální kritika soudobé společnosti, kterou Maierová považuje za stupidní a bezduchou. Co proto tak dostane např. školský systém: „Průmyslová společnost potřebuje národ rezignovaných omezenců, smířených s tím, že budou vykonávat nezajímavou práci a hledat uspokojení jen v čase určeném zábavě. Pro takový život je škola ideální vstupní branou.“ V ní pak vládne učitelka, což je obvykle „osoba, které se, když byla malá, ve škole nelíbilo, jinak by se jistě lépe učila a posléze měla i zajímavější a lépe placenou práci“.
Možnost nemít děti (sama ovšem dvě má) je pro ni de facto revolučním činem, který zabrání, aby současný svět pokračoval. „Mít děti? Pracovat? Dívat se na televizní noviny? Přispívat k ekonomické soutěži? Děkuji, raději ne. Nemám zájem.“
Co by se stalo, kdyby tyto výzvy skutečně vzali všichni vážně, autorka neřeší. Ale třeba nám to jednou poví, vždyť podle vlastních slov čeká, až její děti odmaturují, aby měla více času na své „tvůrčí experimenty“.
***
VYŠLO ČESKY 40 důvodů, proč nemít děti Corinne Maierová Přeložila Irena Janovcová Vydalo Rybka Publishers, Praha 2008. 119 stran.
