Historie belgické rockové pětice dEUS sahá až na konec 80. let a zahrnuje několik kotrmelců v sestavě (jediným původním členem je zpěvák, textař a kytarista Tom Barman), pět řadových alb a tisíce fanoušků napříč celou Evropou.
Když před dvěma lety vydávali album Pocket Revolution, překvapili nečekaně popovým laděním. Ovšem už za rok, když vyprodanému albu dávali „novou šanci“ v podobě znovuvydání, přibyla k původní nahrávce ještě druhá placka remixů, o které se postaral Jagz Kooner (ten v minulosti spolupracoval např. s Massive Attack). A právě edice Pocket Revolution Burnt naznačila další směřování kapely. Pop? Ten je passé. Rock, elektronika, experimenty - tudy, prosím.
V tomto duchu se nese novinka Vantage Point. Vrací se tak k „nedbalé eleganci“ debutu Worst Case Scenario (1994) a k o dva roky mladší nahrávce In a Bar, Under the Sea. A zároveň nastavuje i popovou tvář: v melodických refrénech, v pravidelné struktuře skladeb, v silných baladách, které dEUS úspěšně provází celou kariéru, ať už inklinují k rokenrolu, nebo k elektronice (hitová historie je lemována mj. písněmi Hotellounge, Instant Street nebo Nothing Really Ends). Právě tyhle momenty dokážou přitáhnout na první poslech; a zatímco se časem zařezávají pod kůži, objevují se další místa, ke kterým je i s třetím, pátým nebo desátým poslechem radost vracet se.
Chci se rvát
Kromě hudebních vyhrávek to jsou zejména texty, ve kterých vždycky bude co hledat. Tom Barman, ač obvykle (a rád) reflektuje „vážné“ věci, tvoří bez patosu; slova kombinují abstrakci a metafory s cynickou otevřeností a odvahou pojmenovávat objekty skutečnými jmény. „A když se tady budu poflakovat ještě o chvilku dýl/ určitě najdu místo, které pro mě bude tím pravým/ Vím, že až jednou umřu/ všichni se s tím nějak srovnají// Moc kouřím, pořád se chci s někým rvát/ Kašlu na to, co jsem slíbil minulou noc...“ Těžko říct, jak by texty vyzněly hlasem někoho jiného; Barman ale ví, kde ve svém „kovbojském“ vokálu přitlačit na pilu tak, aby dodal jistým slovům jistý důraz.
Vantage Point: ano
Pilotní singl The Architect překvapil (bezmála vyděsil) takřka taneční elektronikou - tenhle trend se projeví ještě několikrát a skoro to vypadá, že Klaas Janzoons se pro samé klávesy houslí ani nedotkne (přitom existují hmatatelné důkazy o tom, že mu to šlo víc než dobře, např. jeden z prvních a dosud největších hitů Suds & Soda).
Náladová Is a Robot, zlostná Oh Your God a „sekaná“ Favourite Game patří k těm, které se elektronikou nechávají pohltit úplně a svou melodickou stranu obnažují jen v silných refrénech. Tradičně nejintenzivnější jsou dEUS v baladách a konkrétně Barman s akustickou kytarou v kouscích Eternal Woman (s jemným ženským vokálem) nebo nečekaně pozitivním a „veselejším“ Smokers Reflect. Mimo jakékoliv zařazení stojí úvodní, nervní When She Comes Down, „orchestrálním“ aranžmá opatřená The Vanishing of Maria Schneider a zejména vynikající závěrečná Popular Culture s rozmáchlým sborem.
Moc lepších desek na belgické alternativně rockové scéně už dlouho nevyšlo. Kapely jako Millionaire, Zita Swoon, Gore Slut, Absynthe Minded, Soulwax i Dead Man Ray by se od dEUS mohli (a měli) učit.
Pro přehlednost jednoduchá tabulka. Vantage Point pro staré, oddané fanoušky: ano. Pro fanoušky, které zklamalo popové směřování Pocket Revolution: ano. Pro potenciální fanoušky, kteří dEUS nikdy neslyšeli: ano, rozhodně.
Moc lepších desek na belgické alternativně rockové scéně nevyšlo. Millionaire, Zita Swoon, Gore Slut, Absynthe Minded, Soulwax i Dead Man Ray by se od dEUS mohli (a měli) učit.
***
HODNOCENÍ LN *****
dEUS: Vantage Point V2 Music 2008
