Devět let po útocích z 11. září je bohužel třeba přiznat, že v něčem jejich pachatelé uspěli
Letošní výročí nemělo být kulaté a bylo by jen logické, kdyby tentokrát proběhla vzpomínka stranou zájmu. Stačil ale jeden pošetilý nápad floridského pastora Terryho Jonese a o 11. září se mluvilo všude možně a s předstihem mnoha dnů. Aniž stačil škrtnout sirkou, už pouhý plán na veřejné podpálení výtisků koránu vyvolal téměř celosvětové pozdvižení. A jakkoli se může celá neudálost zdát bizarní, poodhalila nepříjemnou pravdu – totiž že teroristům se onoho slunečného úterka roku 2001 podařilo naplnit i část z jejich fanatické ideologické mise. V některých bodech, které by se jim mohly připsat, jsme jim pak pomohli my sami.
1. Náboženský konflikt Jedním z cílů teroristů bylo šíření militantní formy islámu. A vyvolání konfliktu se stoupenci jiných náboženství – tedy „bezvěrci“ – nejen nevadilo, ale bylo dokonce žádoucí. Případů z uplynulých devíti let je bezpočet, od teroristických útoků páchaných ve jménu islámu až například po nedávné protimuslimské výpady v USA. Zde je samozřejmě třeba zmínit, že 11. září nebylo počátkem, ale spíše jen katalyzátorem těchto třenic.
2. Otřesení liberálními hodnotami To, co ještě Západ ustál v tahanicích kolem karikatur proroka Muhammada, kdy se odmítl podvolit nátlaku a „omluvit se“ za kreslířův čin, se už v kauze pálení koránu nepodařilo. Americký prezident Barack Obama – a zdaleka nejen on – upřednostnil strach z reakcí islámských radikálů před obranou svobody slova. A je jedno, že záměr pastora Jonese – od nějž podle včerejších zpráv hodlal ustoupit – byl hloupý a barbarský. Všichni, kdo na něj tlačili, přistoupili na argumentaci islamistů ztělesněnou útoky z 11. září: tedy že Západ muslimům ubližuje.
3. Irácké sebemrskačství Byť přímá souvislost mezi útoky z 11. září a invazí do Iráku neexistovala, vyznění této války s ideologickým tažením Al Kajdy už do sebe zapadá. Z jednoznačně ospravedlnitelného zásahu proti nelidskému režimu Saddáma Husajna, který byl hrozbou pro vlastní lid i okolní svět, se náhle stala zpackaná mise přinášející Iráčanům jen utrpení a – opět – vyvolávající v Západu pocit viny při zacházení s muslimy. 4. Afghánská past Ať už to předáci Al Kajdy opravdu očekávali, anebo se jen tak tváří, faktem zůstává, že Západ spadl do afghánské pasti podobně jako v minulosti Britové a Rusové. Ozbrojená kampaň v afghánských horách není ani po devíti letech blíž cíli a její konec – i výsledek – je ve hvězdách. Jako protiargument lze nicméně uvést, že vpadnout do hnízdiště Al Kajdy se holt muselo a mise přinesla i četné úspěchy. 5. Vyjednávání se zlotřilci Zatímco na podzim 2001 byl Taliban úhlavním nepřítelem a o něco později „zdecimovaným hnutím“, nyní je opět na scéně, a s jeho předáky dokonce probíhají opatrná vyjednávání. Teroristům z Al Kajdy, jimž Taliban poskytoval útočiště, šlo přitom i o to, aby se zviditelnili a z psanců se stali pro Západ partnery či přesněji obávanými soupeři. A svým způsobem do tohoto bodu zapadají i nikam nevedoucí potupné námluvy s jaderným Íránem.
6. Ústup USA ze světové scény Jedním z cílů aktérů útoků z 11. září bylo demonstrovat vlastní sílu pokořením hlavní světové velmoci. Přímý vojenský ani ekonomický dopad atentátů nebyl zdaleka tak velký, jak teroristé doufali. Po prvních letech rezolutních akcí se nicméně zahraniční politika Spojených států stala opatrnou, a možná dokonce příliš opatrnou. Z Blízkého východu se stahují, jak jen to jde, a vyklízejí i pozice v Evropě. 7. Noví bojovníci Al Kajdě naprosto nevyšel jeden z hlavních cílů 11. září: podnícení vzpoury proti „zaprodaným“ režimům v jejich domovských muslimských zemích. Nicméně bod si může připsat za to, že se začali objevovat její následovníci přímo na západní půdě – ať už v Evropě, či přímo v USA – byť zatím jde jen o jedince.
8. Nová útočiště Mezinárodní síti islamistů se za uplynulých devět let podařilo zasadit několik citelných úderů: pochytat množství předáků a překazit řadu vražedných plánů. Na druhou stranu ale Al Kajda dál operuje na afghánsko-pákistánském pomezí, v Somálsku či Jemenu.
9. Nemrtvý Usáma „Pamatuji si plakát z Divokého západu, kde stálo – hledá se: živý, či mrtvý.“ George W. Bush svých slov pronesených na adresu Usámy bin Ládina šest dní po teroristických útocích později litoval. Fakt, že se Usámu nepodařilo dopadnout ani v jednom z citovaných stavů, je nicméně nutné považovat za neúspěch, byť spíše symbolického rázu.
Samozřejmě v boji s teroristy bylo dosaženo i mnohých úspěchů, které zřejmě i těchto „devět bodů“ předčí. To ovšem neznamená, že selhání – zvláště ta vlastní – by se měla brát na lehkou váhu. Americký politolog Michael Mandelbaum ve své knize The Ideas That Conquered The World (Myšlenky, které dobyly svět) rok po útocích napsal, že „atentáty nás nedovedly do jiného světa, pouze osvětlily hlavní rysy již existujícího světa“. S odstupem devíti let ale bohužel lze říct, že v trochu jiném světě jsme.
***
Po prvních letech rezolutních akcí se zahraniční politika USA stala opatrnou, a možná dokonce příliš opatrnou
O autorovi| PETR PEŠEK, e-mail: petr.pesek@lidovky.cz redaktor LN
