BERLÍN/PRAHA „Ať se vám daří lépe,“ prohlásil o víkendu na sjezdu populistické Levice (Die Linke) Oskar Lafontaine, jeden z loučících se stranických předsedů.
Jeho optimistická slova však jen stěží zakryla hluboké rozpory, které v současnosti touto partají zmítají. Levice vznikla před třemi lety, kdy se východoněmečtí postkomunisté spojili s levicovými proudy ze západu země. Vznikl tak sice poměrně úspěšný volební projekt, dodnes se ale právě vnitrostranické rozdíly mezi východem a západem nedaří překonat. Nejnověji se o to bude pokoušet nové stranické vedení.
O víkendu byli totiž novými předsedy Levice zvoleni bavorský odborář Klaus Ernst (za západ, dostal téměř 75 procent hlasů) a berlínská rozpočtová odbornice Gesine Lötzschová (za východ, podpořilo ji skoro 93 procent delegátů).
Stranických otěží se ujali v době, kdy se zrovna ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko po nedávných zemských volbách vyjednává o nové koalici. A Levice (od voličů dostala 5,6 procenta hlasů) má vcelku reálnou šanci, že v ní spolu se sociálními demokraty (SPD) a Zelenými zasedne. Pro postkomunisty by se tak na západě země jednalo o historický úspěch. V současnosti se totiž Levice na zemské vládě podílí pouze v Berlíně a Braniborsku, tedy na východě.
V jakém stavu se tedy strana nachází? Hlavní problém nyní představuje právě rozdíl mezi východními a západními „soudruhy“. To bylo patrné i o víkendu, kdy při hlasování o širším vedení delegáti ze západu údajně schválně v některých momentech bojkotovali kandidáty z východu. Rozpory se nejvíce snažil mírnit předseda frakce Levice ve Spolkovém sněmu Gregor Gysi, který platí za šedou eminenci strany. „Stále jsme ve sjednocovacím procesu, jednoduše se ještě vyskytují rozdíly,“ uvedl Gysi.
„Musíme se všichni společně naučit, že úspěch můžeme mít společně jedině jako Levice,“ burcoval před novináři Ernst. Skutečností ale je, že i mezi voliči napříč Německem má Levice rozdílnou pověst. Zatímco ve východních spolkových zemích se jí podařilo vyprofilovat jako reálná alternativa k SPD, na západě byla dosud vnímána hlavně jako protestní strana. Program Levice, založený na urputném volání po sociální spravedlnosti, totiž přirozeně nachází větší oporu v bývalé NDR, chudší části Německa. V souvislosti s vyjednáváním o porýnské vládě se ukazuje ale i další konflikt. Na jedné straně v Levici totiž působí fundamentalisté vyslovující se pro tvrdou opoziční politiku, vedle nich se ale vyskytuje i reformní křídlo. Teprve se tedy uvidí, zda se postkomunisté dokážou posunout do více státotvorných pozic.
Ideologická schizofrenie S tím souvisí i dosud nevyjasněné ideologické směřování Levice. Strana se totiž musí rozhodnout, zda se přikloní k sociálnědemokratickému směru, čímž by se zbavila krajně levicového balastu.
V takovém případě by možná byla více volitelná, na druhou stranu by ale mohla přijít o část protestních hlasů. Schizofrenii potvrzuje i to, že zatímco Ernst je někdejší sociální demokrat, Lötzschová zase bývala členkou SED – vládní strany v dobách NDR.
V jedné věci však mají oba směry nyní jasno. V nejbližším období chtějí posílit pozice strany v západních spolkových zemích. V praxi to znamená dostat se do tří zemských sněmů, kde Levice ještě není: bavorského, bádensko-württemberského a porýnsko-falckého.
ŠEDÁ EMINENCE
Gregor Gysi Za šedou eminenci Levice platí předseda frakce ve Spolkovém sněmu Gregor Gysi. Ten sice nyní na papíře nemá žádnou stranickou funkci, přesto si díky svým politickým zkušenostem udržuje velký vliv.
