Víte, proč je Strana zelených mimo sněmovnu? Příčin je více, ale jednu včera krystalicky demonstroval Ondřej Liška, když vládě vyčetl „slepou podporu diktátorských režimů“. Jistě, která opozice by odolala útoku na vládu a který zelený lídr by nepoužil liberálně levicové evropské argumenty. Ale jde-li o Egypt, o riziko vývoje, který dělá starosti od Washingtonu přes Moskvu až po Peking, ukazuje se, nakolik zelení vytěsňují realitu. Ukazuje se též, nakolik je v té realitě držel Schwarzenberg s Bursíkem.
Aby bylo jasno, Egypt je už šedesát let autokracií bez svobodných voleb, bez účinné opozice a s leckdy brutální policií, pro mnohé diktaturou. Pak ale řekněme, že diktaturou je i značná část rozvojového – hlavně arabského a afrického – světa. V čem je Egypt horší než podobné státy od Maroka na západě po Pákistán na východě? Máme-li ukončit „slepou podporu diktaturám“, pak zastavme i značnou část rozvojové pomoci, po které právě zelení tolik volají.
Egypt zažívá občanskou rebelii, ne sametovou revoluci, jakkoliv bychom ji Egypťanům přáli. Jsme-li už u revolučního výraziva, zdaleka nevíme, kdo může být hegemonem změny. Právě to zdůrazňuje ministr Schwarzenberg. Nejde o „slepou podporu diktátorského režimu“, jde o zvažování, pro někoho možná cynické, zda váží více stovky mrtvých při občanské rebelii, nebo riziko rozklížení bezpečnostního systému celého Blízkého východu.
Shrňme to. Egypt je vůdčí zemí arabského světa. Je zemí, jež vedla tři zničující války s Izraelem. Je zemí, jež potom s židovským státem – díky svému autokratickému prezidentovi a později mírovému nobelistovi Sadatovi – jako první arabský stát uzavřela mír. Nestojí tahle jistota za trochu rozvahy, ba snad i podpory?
