Rakouskému rodákovi Adolfu Hitlerovi (1889-1945) přála ve 30. letech minulého století štěstěna. Podařilo se mu vše, na co sáhl. V roce 1939 má práci šest milionů Němců, kteří byli dosud nezaměstnaní a na společenském dně. Národ, zdecimovaný tvrdými podmínkami Versailleského míru, má náhle sebevědomí na rozdávání. Stejně jako jeho Führer – tento titul začal Hitler používat v roce 1934, po smrti prezidenta Hindenburga.
Na přelomu 30. a 40. let je na vrcholu popularity. Je Spasitelem, zachráncem národa. Od dob Otty von Bismarcka (1818-1898), kancléře, který stál u vzniku německého císařství v roce 1871, Němci nikoho tak neadorovali. Jistě, ne všichni – důkladné svědectví o plíživém vzniku totalitarismu v Německu podává ve svých denících třeba židovský profesor literatury na univerzitě v Drážďanech Victor Klemperer (1881-1960). Muž, který neskončil v koncentračním táboře, jelikož jeho manželka byla árijka, v nich do detailů popisuje systematické pronásledování a ponižování německých židovských intelektuálů – například v roce 1942 bylo Židům zakázáno mít domácí zvířata a Klemperer se musel zbavit své kočky – ale i všech árijských Němců, kteří měli jiný názor než Führer a jeho suita. Ti, kdo mohli, utíkají zeTřetí říše (datuje se od Hitlerova převzetí moci v roce 1933 do konce 2. světové války), ostatní mizí za branami koncentračních táborů.
Ovšem nežidé nebo ti, kterým nevadí zglajchšaltování celé společnosti, na Hitlerovi oceňovali, že se mu podařilo odčinit vše, co Němci pokládali za své ponížení. Hned v roce 1933 vystupuje Německo ze Společnosti národů, symbolu nenáviděného poválečného uspořádání Evropy, po plebiscitu v lednu 1935 Německo získává zpět Sársko. V březnu 1938 německé vojsko vstupuje do demilitarizovaného Porýní, následuje Anschluss Rakouska, připojení Sudet a v březnu 1939 zřízení Protektorátu Čechy aMorava.
Bod zlomu
Přestože Německo nebylo plně připraveno na válku (podle plánů měla začít až roku 1942), hitlerovská vojska vstupují 1. září do Polska a během čtrnácti dnů ho obsazují. Záda si navíc Němci kryjí smlouvou se Sovětským svazem, paktem pojmenovaným po ministrech zahraničí obou států Ribbentrop-Molotov. Původní Hitlerův plán, že válka bude jen krátká („Blitzkrieg“), vychází i v roce 1940 – Německo obsazuje Norsko, Nizozemí, Dánsko a Hitler se se svými nohsledy prochází pod pařížským Vítězným obloukem.
Jenže už koncem dalšího roku přichází začátek konce Hitlerových úspěchů: první vlaštovkou je neúspěšná bitva o Británii, která váže spoustu německých sil. V červnu 1941 navíc Hitler útočí na Sovětský svaz (operace Barbarossa), jenže se mu do zimy nepodaří dobýt Moskvu a v ruských mrazech umírá stále více německých vojáků. Nepomůže ani to, že se Hitler sám jmenuje vrchním velitelem vojsk. V prosinci vyhlašuje válku USA a pod tlakem situace začíná dělat jednu chybu za druhou – odmítá poslat posily Rommelovi do Středomoří, Britům se tedy podaří zvítězit u El Alameinu. Od porážky u Stalingradu v únoru 1943 Němci přestávají útočit, musejí se začít bránit.
Navzdory masivní propagandě a pokračujícímu konečnému řešení, jež s porážkami nabírá stále hrozivějších obrátek, se válka pomalu chýlí ke konci. Adolf Hitler přestává být ikonou, už ani raději nevychází mezi Němce. Přežije sice pokus o atentát z roku 1944, ale život je mu prodloužen jen o rok. 30. dubna 1945 spolu se svou čerstvou manželkou Evou Braunovou spáchá sebevraždu.
O autorovi| Eva Hlinovská, redaktorka Pátku
