Tvůrce komiksového Dilberta Scott Adams napsal komentář do listu Wall Street Journal (30. ledna). A to k tématu, které trápí i valašského myslitele: jak motivovat bohaté k společenské odpovědnosti? V americkém případě – jakou právní výhodou jim osladit, že jim Obama zvedne daně?
Scott Adams všem posměváčkům předem vlídně sděluje, že jeho nápady jsou ovšemže špatné a jen mají motivovat k vymyšlení lepších. Třeba: bohatým by se mohl dát výměnou za peníze vděk. „Představte si (varování: blbý nápad), že by stát určil jako podmínku pro každého, kdo žádá o sociální dávky, aby napsal děkovný dopis bohaté osobě v okolí, která podle ústřední databáze už dlouho žádný nedostala.“ Nebo jim lze dát moc – bohatí by měli dva hlasy ve volbách: „Bohatých není zas tak moc a stejně jsou názorově rozdělení.“ Nebo čas: při jízdě autem by mohli používat pruhy pro autobusy a parkovat na místech pro invalidy: „Co se stane, když lidé s největší schopností vydělávat peníze najednou dostanou víc času? Povzbudí ekonomiku tím, že budou víc vydělávat nebo víc utrácet.“
Neměl by někdo Dilbertovi říct, že někde už to tak neformálně funguje? Až na ty dopisy.
*** Časopis Soudce č. 1/2011 přináší výsledky studie soudních systémů v Evropě (zpráva CEPEJ, tj. Komise pro efektivitu justice Rady Evropy). Průzkum se dělá co dva roky, tato data jsou za rok 2008 a dodalo je 45 zemí od Anglie po Gruzii.
Česká republika dopadla – tvrdí autor tohoto sloupku – dobře. Patří mezi pět zemí s nejnižším počtem soudů na 100 tisíc obyvatel (s Dánskem či Nizozemskem). V počtu soudců je v průměru středovýchodní Evropy; a nemá jich zdaleka tolik, co Balkán.
Nástupní platy jsou 2,1násobek celostátní průměrné mzdy, což je běžné. Ani platy soudců na nejvyšších instancích se nevymykají – 4,8násobek průměrné hrubé mzdy (v Nizozemsku či Dánsku 2,3násobek, ve Francii 3,4).
Počet kárných řízení a sankcí je ve středu pelotonu. Běžná hodnota je 6 sankcí na 1000 soudců ročně, což je český případ. Nejčastější sankcí bývá v Evropě jen důtka, v Česku snížení platu. Vyhazov z justice se v roce 2008 častěji objevoval pouze v Anglii (25), Gruzii (10) a Rusku (56).
Na zprávě je fascinující, že v ní chybí Německo (?!), které podle oficiálního sdělení nesvedlo výsledky včas zpracovat (?!).
*** Rozhodnutí, které hýbalo americkými právnickými servery celý týden: floridský federální soudce Roger Vinson prohlásil loňskou zdravotnickou reformu („ObamaCare“) za protiústavní. Ponechal jen rozšíření programu pro chudé Medicaid.
Kongres podle něj překročil své pravomoci, pokud Američany nutí kupovat si pojištění od soukromých firem. Smí regulovat aktivitu, nikoli „neaktivitu“. Liberály nadzvedlo, že soudce Vinson odkázal k bostonskému Čajovému dýchánku z roku 1773 (po vzoru dnešního hnutí Tea Party): Amerika se přece nebouřila proti britskému čajovému monopolu a dani proto, aby Kongres mohl nutit kupovat určité služby.
Skóre je 2:2. Dva různí federální soudci shledali reformu ústavní, dva nikoli. Ani soudce Vinson však její účinnost nepozastavil, věc tedy míří k odvolací instanci.
O autorovi| TOMÁŠ NĚMEČEK, redaktor LN
