Skupiny na ochranu lidských práv ale tvrdí, že židovský stát tyto hranice posouvá.
JERUZALÉM Zkrvavené děti jsou jednoznačně civilisté; muži zabití při odpalování raket už ale jednoznačně ne. Ale co zhruba 40 mladých policejních rekrutů Hamásu, kteří zemřeli při přehlídce v první vlně izraelského bombardování pásma Gazy? Sklady zbraní patří mezi vojenské cíle; ale co ministerstvo vnitra zasažené ostřelováním, při němž zahynuli dva zdravotníci?
Jak narůstá počet obětí v Gaze, objevuje se podle zpravodajského serveru BBC News ožehavá otázka - koho a co je možné považovat za oprávněný vojenský terč ?
Pravidla mezinárodního práva o udržení civilních obětí na minimu jsou založena na rozlišení mezi „bojovníky“ a „nebojujícími“. Když Izrael zahájil první vlnu náletů na Gazu, prohlásil premiér Ehud Olmert: „Vy, obyvatelé Gazy, nejste našimi nepřáteli. Hamás, (Islámský) džihád a další teroristické organizace jsou našimi nepřáteli stejně jako vašimi.“
Mezinárodní výbor Červeného kříže, strážce ženevských konvencí, na nichž je mezinárodní humanitární právo založeno, definuje bojovníka jako osobu „přímo zapojenou do nepřátelských aktivit“. Ale mluvčí izraelských sil Benjamin Rutland BBC řekl: „Naše definice je, že kdokoli, kdo je zapojen do terorismu s Hamásem, je legálním cílem. To sahá od striktně vojenských institucí a zahrnuje politické instituce, které poskytují logistické zajištění a lidské zdroje.“
Philippe Sands, profesor mezinárodního práva na londýnské University College, říká, že si není vědom žádné západní demokracie, která by pojala tuto definici tak široce. Nicméně i Hamás se opakovaně nechal slyšet, že skutečnost, že většina Izraelců slouží v armádě, opravňuje útoky na civilní oblasti.
Mešita jako cíl
První vlna bombardování, jejímž terčem byly policejní stanice po celé Gaze, je příkladem problematického útoku; především pak úder, při němž zahynulo 40 nováčků při přehlídce. Izrael se hájí špionážními informacemi, podle nichž se příslušníci policejních sil často angažují v odpalování raket. Znepokojení u některých organizací však vyvolaly také útoky na zjevně civilní cíle, jakými jsou univerzity, mešity a vládní budovy. První protokol ženevských konvencí uvádí, že má-li se nějaké místo stát legitimním terčem, pak musí „účinně přispívat k vojenské akci“. Izrael uvádí, že vybombardoval mešity, protože byly používány jako skladiště zbraní, a zveřejnil videonahrávku, na níž následné výbuchy jeho tvrzení údajně dokazují. Neposkytl ale žádné důkazy pro své tvrzení, že laboratoře bombardované Islámské univerzity byly využívány ke zbrojnímu výzkumu,
