Auditorium měl početné, protože slavnostní premiéra byla promítána i na obrazovku v centru Milána a vysílána televizemi RAI5 i Mezzo a také do 350 kin po celém světě. Barenboimovo nastudování Valkýry pak stvrdilo, jak tento dirigent pronikl do hloubi přediva právě Wagnerovy partitury a zprostředkoval ji prostřednictvím špičkově hrajícího orchestru. Jeho plastické, výrazově a barevně bohaté pojetí umocnila i vyhlášená wagnerovská sopranistka Waltraud Meierová. Také švédská pěvkyně Nina Stemmeová vytvořila v Brünnhildě silnou osobnost, nebyla jen divokou Valkýrou, ale i něžně milující dívkou. Vitalij Kowaljow, pro roli Wotana nezvykle mladý, svým měkce znějícím plným basem postihl sklíčenost, která jím zmítá. Wotanova manželka Fricka tu není za hašteřivou babu, ale v podání Ekatěriny Gubanové za bohyni, která konzumuje jablka mladosti a důstojně hájí svátost manželství. Ze silného týmu jen Simon O’Neill v závěru partu Siegmunda ztrácel sílu.
Inscenační koncepce týmu belgického režiséra Guye Cassierse navázala na předchozí Zlato Rýna základní scénou s vymoženostmi moderních technologií - nic objevného ale k výkladu „Ringu“ nepřidal. Je skvělé, že i čeští diváci mohou být svědky wagnerovské „soutěže“ prestižních operních domů, které postupně uvádějí Prsten Nibelungův - Valkýru z MET tak uvidíme 14. 5. 2011.
O autorovi| HELENA HAVLÍKOVÁ, Autorka je operní kritička
