LIBEREC Hbitě zasekne míč, obhodí si obránce a naslepo pošle balon svému parťákovi Nezmarovi.
Tak jako kdysi. Jako by se najednou čas vrátil o osm let zpátky a fotbalisté Liberce znovu mašírovali za titulem. Jen gól té akci chyběl.
Jiří Štajner a Jan Nezmar, kteří spolu v sezoně 2001/02 nastříleli 29 branek, si poprvé od té doby zase zahráli na stadionu U Nisy.
Jenže Štajnerovi, hlavní hvězdě zápasu, návrat do Liberce pořádně zhořkl. Plzeň na severu Čech vyhrála 3:2, a navíc po sporném gólu. „Takhle jsem si to opravdu nepředstavoval,“ ulevil si Štajner.
Běžela 63. minuta, Liberec prohrával 1:2 a hnal se za vyrovnáním. V tom přišel rychlý brejk Plzně do rozhozené obrany domácích a Liberec inkasoval třetí ránu.
Potíž byla v tom, že se plzeňský Petržela dostal snadno do úniku poté, co se u postranní čáry skácel k zemi zraněný domácí Fleišman.
„To prostě nejde. Buď měl rozhodčí písknout, nebo měl Petržela zakopnout míč,“ soptil Štajner, který se hned hnal ke střelci gólu Rezkovi a všechno mu od plic vyčetl.
„Tři dny před startem ligy jsme měli školení a bylo nám vysvětleno, že hru přerušuje jen rozhodčí, nikoliv hráči. Myslím, že stejné instrukce dostali i domácí,“ odmítal kritiku kouč Plzně Pavel Vrba. Ale vysvětlete to Štajnerovi...
Od kouče dostal úplnou volnost Ten večer měl patřit jemu, jenže všechno nabralo špatný směr už ve chvíli, kdy domácí během úvodních tří minut hned dvakrát inkasovali. Čtyřiatřicetiletý veterán byl přesto ústřední postavou. Natěšení fanoušci ho přivítali obřím nápisem „Česká liga nuda je, když tu Štajny nehraje“ a on se chtěl předvést.
Většina domácích akcí šla přes něj, zahrával rohové kopy, a když v 17. minutě jeho centr zprava zastavil plzeňský Rada rukou, typickým způsobem roztáhl ruce a vyčítavě se podíval na rozhodčího.
Štajnera nešlo přehlédnout.
Nejčastěji se pohyboval na levém kraji zálohy, ale neustále pendloval z jedné strany na druhou a řídil libereckou ofenzivu.
Jako jediný nebyl svázán taktikou a mohl si dělat, téměř co chtěl. „Snažíme se přizpůsobit hru jeho kvalitám. Chci, aby měl Jirka velkou volnost, od bránění jsou na hřišti jiní,“ vysvětloval své záměry liberecký trenér Josef Petřík.
I proto Štajnera posunul do zálohy a k Nezmarovi postavil do útoku bývalého krále střelců Andreje Keriče. „Chtěl jsem podpořit útok, aby mohli hrát všichni tři. Věřím, že se i Jirka brzy trefí,“ říkal kouč.
Jistě, bývalý kanonýr se ani po osmi letech nezměnil. Rychlost zůstala, výjimečné myšlení také a ještě mu pomohlo, že zhubl. Přesto je něco jinak – Štajner už nemá góly tolik střílet, ale připravovat je.
„Hraje se mi s ním skvěle,“ pochvaloval si Kerič. „Hrál osm let bundesligu a tam špatní hráči nehrají. Štajny to prostě umí,“ říkal chorvatský útočník, ke kterému směřovala většina Štajnerových přihrávek. Ostatně, byl to právě Štajner, kdo v závěru velel libereckému náporu a kdo zařídil penaltu, po které Bosančič ještě vykřesal naději.
Jenže marně. Liberec má po dvou kolech na kontě pouze bod, což znamená jediné: lepší časy se zatím nevrátily ani se Štajnerem.
