Z praktických důvodů si příjmení svého amerického manžela zvolila střelkyně Kateřina Emmons. „Rozhodli jsme se žít v USA, a kdybych byla Emmonsová, nebudou vědět, že patříme k sobě,“ uvedla. V jejím případě už české úřady jméno bez problémů schválily.
S obtížemi se prý musela po emigraci vypořádat i architektka Eva Jiřičná. Jejímu bratrovi se ve Švýcarsku narodily dvě dcery, jež tamní úřady zapsaly jako Jiricny. Architektka, která zakotvila v Británii, si ponechala své rodné jméno. Kdykoli pak cestovala s neteřemi po světě, byly, a jejich pasy taktéž, objektem mimořádného zájmu celníků. Stávají se však i bizarnější případy. Češka Tereza Majorová si po revoluci vzala v Londýně Brita surinamského původu. Ponechala si své české příjmení, neboť manželovo - Venetiaan - se jí zdálo příliš složité. Svého syna chtěli pojmenovat Adam Major Venetiaan. To však u britských úřadů neprošlo. Z nebohého hocha se tak stal Adam Majorová Venetiaan.
A pak že je přechylování diskriminací žen...
