Jiří Belinger zdůrazňuje, že podnikání má jeho rodina v krvi, začal s ním dědeček v třicátých letech minulého století. On sám si pořídil živnostenský list v minulém režimu, hned jak Tomáš přišel na svět. „Co bylo podnětem podnikat za totáče? Narodilo se miminko a tak jsem věděl, že se o rodinu musím dobře postarat, příjem z jednoho zaměstnání nestačil,“ říká. Ve větším se firma začala rozvíjet v roce 1990. „Začal jsem hned, jak to šlo. Když si vzpomenu na začátky, musím se smát. Do soukromého podnikání vtrhli jako štiky podobní lidé, jako jsem já – s vizemi a ideály. Ti, kteří vidí dopředu a kalkulují, třeba právníci, si dokázali spočítat, že je to riskantní činnost s nejistým výsledkem, a proto se ti chytřejší raději do ničeho nepouštěli. V divokých devadesátých letech však bylo ledacos možné, kolikrát za tisíciletí se stane, že se přerozděluje majetek? Vůbec jsem netušil, co mě čeká, myslel jsem si, že se komunismus stejně brzo vrátí. Kdyby mi někdo ukázal obrázek, kde jsem dnes, myslel bych si, že jde o jiného člověka. Že jsme úspěšná firma, je nejenom výsledek dlouholeté práce, ale také shody šťastných náhod.“ Po počáteční době hledání uspěla jeho firma Vari v segmentu zahradní techniky, jak v distribučním prodeji, tak ve vlastní konstrukci a výrobě strojů. „Když byl Tomáš v osmé třídě, začal jsem s ním počítat pro firmu,“ upřesňuje Jiří Belinger.
„Naši se doma pořád bavili o podnikání. Přišlo mi to sice občas jako nuda, ale byla to součást mého života,“ vzpomíná Tomáš. „Technika je můj koníček, ve volném čase sestavuji závodní auta na vysílačku, takže když mě začal táta brát do firmy, byla to pro mě zábava. Stejně jako technika se mi hned od začátku zalíbil přímý kontakt se zákazníkem.“ Tomáš ve firmě pomáhal během střední školy a studia na Newyorské univerzitě. „Tam jsme probírali konkrétní praktické situace z byznysu, bylo to užitečné,“ pochvaluje si.
Myšlenka, že se tatínek chystá do důchodu, Belingera juniora velmi pobaví a směje se dlouho nahlas. „Táta a důchod? To si opravdu nedovedu představit!“
Ve firmě Tomáš poznal všechny práce. „Táta mi naložil hlavně to, co by mu jiný zaměstnanec odmítl.“ Otec ho tedy využívá? „Jasně! Pořád! Jsem holka pro všechno,“ směje se dědic. „Když je potřeba, jdu uklízet, pak se hodím do gala a běžím na velvyslanectví, večer odjedu za zákazníkem na Slovensko, kde se hrabu v nějakém stroji, a dopoledne jsem už na schůzce na ministerstvu. Že jsem se nestačil vyspat, tatínka vůbec nezajímá, a všechno musí dopadnout stoprocentně.“ To by se ale syna měla maminka zastat? „ Ne, nezastane,“ rezolutně tvrdí syn.
Vize a počty „Tomáše se mnou všichni srovnávají, kladou se na něj vyšší nároky než na jiné,“ konstatuje Belinger senior. Ke stejnému cíli – k prosperitě firmy, jdou odlišnou cestou. „Já spíš riskuji, Tomáš je ten rozvážný,“ shrnuje zásadní rozdíl majitel. Uznává, že doba risků a rychlých rozhodnutí byla typická pro poslední roky minulého století, v současnosti je třeba víc přemýšlet a zvažovat. „Jsem z generace, která prošla privatizací, musel jsem prokázat razanci, někdy být jako kaskadér. Syn víc propočítává, je uvážlivý, zvažuje všechna možná nebezpečí, která by mě ani nenapadla. Já jsem riskující vizionář, syn volí jistotu.“
„Jsem konzervativní, spíš pesimistický, táta je optimista,“ souhlasí s rozdělením rolí Tomáš. Ten se nyní věnuje především marketingu a obchodu a orientuje se v nových IT systémech. Rodinný podnik doplňují synovci, jeden drží kasu, druhý je technik.
Marketing začal u šmoulů Obchodní talent projevil Tomáš už na prvním stupni základní školy, kdy se spolužáky úspěšně měnil šmouly, céčka a další poklady. „Kontakt se zákazníkem mě baví ze všeho nejvíc,“ ožívá Tomáš. „Důležitá je pro mě zpětná vazba, ať pozitivní, nebo negativní. Díky přímému kontaktu jsem třeba zjistil, že u jednoho stroje praskají ovládací lanka, tak jsme je hned překonstruovali.“
Jiří Belinger podotýká, že pokud je na prodejně on nebo syn, mají dvojnásobnou tržbu než v jiných dnech. „Největší umění je odhadnout zákazníka, zjistit, co potřebuje skutečně a přesně to mu prodat. Aby byl spokojený a zase se vrátil.“ Na námitku, že to by měl dělat každý prodejce, reaguje Tomáš: „Naším cílem není prodat nejdražší výrobek, nebo to, čeho máme nejvíc na skladě, ale to, co je nejvhodnější pro zákazníka. Dokážu říci, tohle si vůbec nekupujte, a nabídnu něco úplně jiného.“ Letos se Belingerům díky počasí a návratu části spotřebitelů k půdě daří dobře. „Krizi jsme zažili v roce 2000 a 2005,“ vzpomíná majitel. Za výhodu rodinné firmy považuje, že si členové rodiny sníží plat na minimum, aby podnik přežil. „Současné podnikání je založeno jedině na růstu. Růst, zvětšovat se. Firma proto nikdy nemá dostatek finančních prostředků – je třeba vytvářet rezervy pro nevyzpytatelné doby, jako je například tato,“ vysvětluje Tomáš.
Právě od něj se teď očekává rozvoj firmy, kterou zakladatel vydřel (a podle osvědčeného scénáře třetí generace všechno rozfofruje). „Nechtělo by se mi začínat, nést odpovědnost a očekávání, že docílím totéž co otec a ještě bych měl víc. Naše generace měla výrazně větší šance než dnešní mladí. V 90. letech byla větší radost a dobrodružství z podnikání, všechno vznikalo, rodilo se, nebylo moc závazných pravidel... Dnes je velká konkurence, boje jsou náročnější než před patnácti lety, navíc předpisy EU a zákony omezují mnohé,“ vypočítává zakladatel důvody, proč je rád, kým je. Chtěl by být Tomáš na místě svého otce? „Já jsem rád sám sebou a chci zvládnout své příležitosti,“ odmítá záměnu.
Čeho by chtěl jako pokračovatel dosáhnout? „Zlepšovat pozici na trhu, to je pro mě srdeční záležitost. Mít spokojené zákazníky. Jako distributor jsme omezeni hranicemi republiky, jako výrobci jsme je dávno překonali a směřujeme na globální trh. Držet firmu v jistotě a dovést ji nejdál, jak to situace dovolí.“
Jiří Belinger má obrovskou kliku. Tomáš zdědil všechno, co je pro firmu potřeba: záliba v technice, obchodní vlohy, odkoukává řízení lidí, marketing mu teče v krvi.
Co by dělal, kdyby syn chtěl být třeba malířem, zpěvákem, nebo historikem? „Dítě neohneš, poddat se musí rodič,“ překvapivě tvrdí vizionář, obchodník a podnikatel.
Že je však u Belingerů všechno v naprostém pořádku, dokládá odpověď na otázku, čím Tomáš svého otce rozzlobí. „Tváří se, že mě poslouchá. Ale pak to udělá úplně jinak! Po svém!!!“
***
Jiří Belinger
Rodina: ano
Používané auto:
Honda Legend
Oblíbená hudba:
šedesátá léta a country
Volný čas: pohoda na vodě
Oblíbená dovolená:
Mazurská jezera
Tomáš Belinger
Rodina: ne
Používané auto: VW Multivan
Oblíbená hudba:
rock and pop
Volný čas:
sport a péče o zahradu
Oblíbená dovolená:
na Šumavě na kole
