Zadržení ve Varšavě není pro Achmeda Zakajeva ničím novým. Proti vydání do Ruska už dvakrát bojoval. Na rozhodnutí polských úřadů bude čekat na svobodě.
GROZNYJ/PRAHA Před nějakými třiceti lety byl Achmed Zakajev mladý a nadějný herec. Divadlo v Grozném jeden čas Zakajeva stavělo do většiny mužských hlavních rolí v hrách, které uvádělo. Svůj talent ale dokázal Achmed Chalidovič uplatnit i během rusko-čečenské války, ať už jako ministr kultury, či jako polní velitel: vždy působil jako galantní muž ve skvěle padnoucí uniformě a připomínal někdy spíš hlavního hrdinu hollywoodského filmu než - jak tvrdí Moskva -nebezpečného povstalce.
Měl dokonalé vystupování, byl sečtělý a skvěle ovládal některé takticko diplomatické postupy. Když teď cestoval na Světový čečenský kongres, pravděpodobně tušil, že může být zatčen. Je ale zřejmě přesvědčen, že vydání do Ruska mu nehrozí. Nakonec jeho výraz ve chvíli, kdy ho polští policisté vedli davem novinářů a fotografů z celého světa, byl spíš vítězoslavný než ustrašený či vzteklý. Dnes šestašedesátiletý Achmed Zakajev se ostatně nebál nikdy, nebo to alespoň nedával najevo.
Kritizován za shovívavost Než začal sbírat vojenské hodnosti, byl devět let hvězdou grozenského divadla Chanpaši Nuradilova. A hrál prý skvěle. Nakročeno měl i ke kariéře v Moskvě, a kdyby nepřišla válka, mohl se stát jedním z Čečenců, kteří se prosadili i na celoruské úrovni. Jenže když v roce 1994 začala válka a tehdejší čečenský vůdce Džochar Dudajev mu nabídl vojenský mundúr a funkci ministra kultury samozvané Čečenské republiky Ičkeria, hodil kariéru za hlavu a navlékl se do maskáčů.
Možná že Zakajevova sebejistota při cestě do Polska plynula z toho, že jeho jméno se nikdy neobjevilo na žádném seznamu organizátorů teroristických útoků. Nikdy nedržel žádná rukojmí, nikdy se nehlásil k žádnému pumovému útoku. Pouze dostal za obranu obce Gojskoje nejvyšší čečenské vyznamenání „Čest národa (Kchoman Sij)“. A jeho spolubojovníci ho často kritizovali, že je k protivníkům příliš měkký a shovívavý...
Od nástupu Vladimira Putina do funkce ruského prezidenta - úřadující hlavou státu se stal poslední den roku 1999, následně byl potvrzen ve volbách - to šlo s čečenskou gerilou z kopce. A došlo i na Zakajeva, který musel chtě nechtě do exilu.
Ruská prokuratura ho obvinila z organizování ozbrojeného povstání, útoků na státní činitele, terorismu apod. Přesto se ho současný čečenský vládce podporovaný Moskvou Ramzan Kadyrov snaží přesvědčit, aby se vrátil domů a zase sloužil čečenskému lidu. Prý mu nikdo nezkřiví ani vlas na hlavě. Zakajev ale Kadyrovovi vzkázal, že se s takovou „Putinovou kreaturou“ stydí být byť jen příslušníkem stejného národa.
Loni ale Zakajev náhle uznal, že Kadyrov má reálnou moc, a dokonce jako vedoucí představitel čečenského exilu oznámil, že od 1. srpna 2009 má být zastaven ozbrojený odpor proti čečenským vládním silám. Pravda, čečenští povstalci si z rozkazů „herce“ - jak mu říkají -nic nedělají a vesele útočí dál. Část čečenských velitelů rozptýlených po celém světě zase vytáhla stará obvinění ze Zakajevovy údajné spolupráce s KGB (v dobách sovětských) a její nástupkyní FSB (v čase současném).
Bitva za bitvou Zakajev je už na zatýkání v zahraničí, kde se účastní kongresů čečenského národa pravidelně, zvyklý. Poprvé se tak stalo v dánské Kodani v roce 2002. Dány ale nepřesvědčilo ani tvrzení Moskvy, že Zakajev stojí za teroristickým útokem na divadlo na Dubrovce, a čečenského vůdce Rusům nevydali.
Po svém osvobození Zakajev odletěl do Londýna, kde ovšem musel vést velkou soudní bitvu. Série soudních přelíčení byla krajně vyčerpávající a v jednu chvíli už byl jednou nohou zpátky v Rusku. Nakonec se ho zastal i celý Evropský parlament a z vydání zase nic nebylo. Zakajev i tento souboj vyhrál a v Moskvě opět soptili. Ze soudní bitvy vyšel úplně šedivý, se statusem uprchlíka, ale svobodný.
***
ACHMED ZAKAJEV * Narodil se v roce 1959 v Kazachstánu, kam byla jeho rodina na sklonku druhé světové války deportována společně se statisíci dalších Čečenců a Ingušů * Byl hercem, ministrem ve vládě čečenských separatistů a účastnil se i bojů proti ruské armádě * Od roku 2000 pobývá v zahraničí, Británie mu v roce 2003 udělila azyl poté, co jej odmítla vydat do Ruska
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, Autorka je spolupracovnicí LN
