Jiří Georg Dokoupil je jedním z mála výtvarníků českého původu, kteří se dokázali prosadit v chaosu mezinárodního umění poválečné doby. Upřímně řečeno, těžko by se mu to asi podařilo, kdyby nežil od čtrnácti let v Západním Německu. Ve středu začíná na Hradě jeho velká retrospektiva Dokoupil 100.
Dokoupil se narodil roku 1954 v Krnově. „Tenkrát mi bylo čtrnáct, žil jsem v Krnově a během hodiny se mi změnil život. Maminka mi řekla, abych si vzal jednu věc, na níž mi záleží. Za hodinu jsme odjížděli do Německa, ale dozvěděl jsem se to na poslední chvíli, abych to náhodou neprozradil. Musel jsem všechno nechat za sebou. Otec pracoval jako inženýr, byl velmi úspěšný vynálezce, byl to strojař, zabýval se mašinami na zpracování kůže. Jak se kolem osmašedesátého uvolňovaly poměry, otevřel si svou kancelář, okamžitě se stal trnem v oku lidem ve fabrice. V osmašedesátém jsme proto museli utéct,“ vzpomíná.
Rodina se usadila v Kolíně nad Rýnem, kde začal v roce 1976 studovat na Akademii výtvarných umění. Později rovněž navštěvoval kurzy na univerzitách ve Frankfurtu a v New Yorku, kde studoval pod vedením německého konceptualisty Hanse Haackeho. Jeho vliv je zřejmý v raném Dokoupilově díle. V letech 1983–1984 působil Dokoupil jako hostující profesor na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu a v roce 1989 v Madridu.
V roce 1979 založil Dokoupil společně s umělci jako Hans Peter Adamski, Peter Bommels a Walter Dahn skupinu „Mülhermer Freiheit“. Tato skupina se dala dohromady s obchodníkem s uměním Paulem Maenzem, který v roce 1982 zorganizoval první Dokoupilovu samostatnou výstavu. V jejich společném kolínském ateliéru se šestice označovaná jako „Jungen Wilden“ – Mladí divocí – věnovala hledání současného uměleckého výrazu prostřednictvím neoexpresivního figurativního stylu v intenzivně barevných plátnech s tradičními náměty a také cestou překonávání intelektuálního formálního jazyka minimalismu a konceptuálního umění. „V Německu jsem se už na začátku osmdesátých let dostal do umělecké situace, v níž jsem si mohl dovolit prakticky všechno. Moje pozice byla založená na absolutní volnosti a okolí to respektovalo. Absolutní volnost – to znamená, že tvořím naprosto svobodně a nezávisle na tom, co jsem dělal včera. Jistě, je výhodné pokračovat ve věcech, jež jsou úspěšné, o které je zájem a dobře se prodávají. Ale ze všeho nejlepší – a zároveň nejtěžší – je s nimi přestat. Udělat za nimi tečku. Ostrý řez. Pochopil jsem totiž, že každý nápad má vymezenou jenom určitou dobu trvání.“
Dokoupil si osvojil klidnější, neobvyklou metodu práce a brzy také nalezl svůj vlastní radikálně subjektivní výraz a individuální přístup. Pozornost uměleckého světa k sobě Dokoupil přitáhl svou „knižní malbou“ představenou na Dokumentě 7 v Kasselu v roce 1982. Šlo o gigantickou fyzickou malbu nazvanou Bože, ukaž mi své koule, svého druhu poctu „deskové malbě“ Juliana Schnabela, který na výstavu nebyl pozván, což – v Dokoupilových očích – představovalo skutečnou drzost. Od té doby – s výjimkou raných skupinových výstav spolu s „Mülheimer Freiheit“ – se Dokoupilovo dílo představilo na mnoha sólových výstavách v uznávaných galeriích, významných muzeích i jiných kulturních institucích po celém světě.
V souladu s tezí Marcela Duchampa nechtěl být Dokoupil nikdy podřízen jednomu stylu. Místo toho parafrázuje nejrůznější minulé styly, hraje si s nimi a bez přestání hravě a intenzivně experimentuje s novými technikami. Možná jedinou jeho stálou charakteristikou může být expresivita a erotičnost. Jeho dílo až do současnosti zahrnuje přes 60 takzvaných cyklů a více než 100 vytvořených technik či stylů.
„Já snad ani malíř nejsem. Spíš mě zajímá to, co bych nazval prvotním impulzem. Když najdu nějaký nový styl, učím se zase znovu malovat, začínám od nuly. Když se dostaví nějaká vize, potom se na ni soustředím, a je-li dostatečně silná, k jejímu ztvárnění vytvořím určitý styl, jenž potom zmizí.“
***
Dokoupil 100, Jízdárna Pražského hradu, 3. 3. – 23. 5. 2010. Otevřeno denně
