ÚHEL POHLEDU
Stačily by jen malé úpravy, a vůdce Al Kajdy by se svým posledním vystoupením mohl být hvězdou kterékoli antiglobalizační demonstrace.
Chvála zabíjení by samozřejmě musela pryč a výzvu k přestoupení na islám by to chtělo trochu utlumit, stačila by například neutrální zmínka, že „islám je mír“.
Ale jinak jeho video nemá chybu. Kritika nadnárodních korporací a Bushe, výzva k odchodu z Iráku, namísto očekávaného antisemitismu vyzdvižení historické tolerantnosti islámu, chvála letitého guru radikální levice Noama Chomského, starost o globální oteplování - pod to by se klidně podepsal i Michael Moore.
Přesto asi Usámu v talk show na CNN hned tak neuvidíme.
Pokračování na straně 12
Dokončení ze strany 1
Al Kajda není žádné národněosvobozenecké hnutí, které by bylo možné vidinou podílu na moci dovést k jednacímu stolu jako severoirské teroristy. Nepodaří se ji rozložit zlepšováním kvality života v muslimských zemích. Umí sice hovořit ke světu moderním jazykem, ale stojí na myšlenkách tak bizarních, že je nejsme schopni vzít řádně a trvale na vědomí.
Pro islámské radikály z Al Kajdy se občas používá termín islamofašisté. Užitečnost tohoto pojmu je zřejmá - fašista je v našem světě univerzálně akceptovaná nadávka a známá je také příbuznost myšlenek dvou zakladatelských myslitelů islámského fundamentalismu 20. století, Hasana Banny a Sajída Kutba, s fašismem. Očistný návrat k původnímu islámu jakožto spása lidstva, vzkříšení muslimské říše, mučednická smrt jako umělecké dílo, to vše najdeme už u nich. Výstižnější termín pro Al Kajdu by ovšem zněl islamobolševici. Tak jako bolševici měli svůj spásný cíl, nastolení diktatury proletariátu a cestu ke komunismu, mají jej i jejich islámští příbuzní - nastolení vlády čistého, původního islámu. Leninisté si vytvořili pojem revoluční avantgardy dělnické třídy, jenž jim pomohl vypořádat se s problémem, že většina dělnické třídy, v jejímž jménu jednali, nebyla na jejich straně. Stejnou vizi narýsoval už Sajíd Kutb. „Musíme založit hnutí za obnovu islámu v nějaké muslimské zemi,“ napsal ve svých listech z vězení z roku 1964. „Měl by vzniknout předvoj, který by si vzal tento záměr za svůj a kráčel touto cestou.“ Ajmán Zavahrí, později jeden z hlavních ideologů Al Kajdy, chtěl původně svrhnout vládu v Egyptě. Zaměřit se na Spojené státy, to byla Usámova inovace. Připomíná to spory o možnosti „socialismu v jediné zemi“, jež kdysi vedli komunističtí revolucionáři.
Představa, že mladé muže vhání do náruče teroristů existenční zoufalství, je rovněž mylná. Již v 70. letech dospěl egyptský sociolog Saadaddín Ibráhím na základě studií uvězněných fundamentalistů k závěru, že jde o „vzorné mladé Egypťany“, často z rodin státních úředníků, studující technické obory. Tyto poznatky se mnohokrát potvrdily. I Lenin pocházel z dobré rodiny.
Boj, který jen tak neskončí
Podobně jako u bolševiků se legitimita předvoje neodvozuje od pouhých počtů. Byly doby, kdy komunistické strany v některých zemích, zdecimované policejními represemi i čistkami agentů Stalinovy kominterny, nečítaly víc než pár desítek členů. Také radikální islamisté poté, co byli v polovině 90. let vypuzeni ze Súdánu a Usáma přišel o své miliony, vrávorali na pokraji zániku. A boj o to, kdo bude mít dominantní vliv na mezinárodní mudžahedíny přicházející do Afghánistánu, vedli islamisté usazení v Péšávaru pomocí intrik i vražd.
Především si ale obě hnutí vytvořila ideologii, která jim umožnila odvrhnout do té doby platné morální zábrany, otevřít stavidla barbarství a přijmout, že cesta ke spáse povede tratolištěm krve. Tak jako komunisté měli své „falešné vědomí“ a „třídní spravedlnost“, rozpracovali islamisté teorii točící se kolem pojmu takfir, tedy prohlášení někoho za odpadlíka od víry, přičemž odpadlíkem může být kdokoli, třeba i muslim, který se zúčastní voleb.
Pomocí této logiky dokázal Zavahrí vykouzlit teologické schválení sebevražedných útoků, které islám podle všech standardních interpretací zapovídá, i schválení zabíjení nevinných lidí. Koneckonců slouží nevěřícím. A pokud jsou mezi zabitými i poctiví muslimové, není třeba nad nimi zoufat, neboť jakožto mučedníci přijdou do ráje. Když byl jeden islamista při výslechu dotázán, čím se projevila jistá konkrétní žena, jedna z dvou set Afričanů, kteří zahynuli při při útoku na americké velvyslanectví v Nairobi v roce 1998, odpověděl, že kdyby byla poctivá muslimka, v době atentátu se měla modlit v mešitě.
V boji s takovýmto revolučním hnutím je naší velkou nevýhodou nedostatečná představivost. Ještě počátkem 90. let, když psal Francis Fukuyama svou knihu o konci dějin, zhodnotil šance islámu stát se ideovým konkurentem liberální demokracie jako nepatrné. Že by vážně někdo chtěl umřít za království boží na Zemi, to je pro nás neuvěřitelné. To je jen takový kolorit pro masy, říkáme si, ale ve skutečnosti jim musí jít o moc, o sociální spravedlnost nebo o něco dalšího takového, o co jde obvykle nám.
Jenže jakákoli snaha dát muslimům to, o co jde nám, může mít účinky jen nepřímé - asi jako budování sociálního státu v poválečné západní Evropě sehrálo svou roli v odlákání dělnictva od vábení komunistů. Ale islámští teroristé nesloží zbraně s odchodem G. W. Bushe, protože svůj boj zahájili dávno před jeho nástupem. V boji s demokracií sdílejí některé výhody s bolševiky - mesianistickou ideologii opravňující lži a vraždění a protivníka důvěřivého vůči dobrým úmyslům a nahlodaného pocitem viny. Boj s nimi může trvat stejně dlouho jako boj s komunismem.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| MARTIN WEISS, komentátor LN
