Odklad bankrotu přijde Portugalce na miliardy
Odcházející premiér José Socrates žene svou zemi do pasti. Hromadí dluhy, které stát nebude schopen splatit a budou ho brzdit generace. Lisabon už za desetileté dluhopisy musí platit 9,9 procenta. Půjčuje si nesrovnatelně dráž než Řekové a Irové, kteří čerpají záchranné úvěry. Atény z něj platí úrok 4,2 a Dublin 5,8 procenta. Situace v Portugalsku se vyhrotila tak, že největší banky tlačí vládu, aby už si o záchranu v Bruselu konečně řekla, a hrozí, že od ní už žádné další dluhopisy nekoupí. S výjimkou Evropské centrální banky přitom už nikdo další Socratesově vládě nepůjčuje. Každý další den odkladů stojí běžné Portugalce stovky milionů eur. Politici svým chováním poškozují zájmy svých občanů. Kdyby Řecko, Irsko a Portugalsko už dnes zkrachovaly, což je podle většiny pozorovatelů znalých situace nevyhnutelné, jejich občané by podstatně ušetřili.
Právě teď se rozhoduje, kolik ztrát ze špatných obchodů, ke kterým bankéře svedlo euro, zaplatí oni a kolik daňoví poplatníci v ekonomicky kolabujících zemích na okraji měnové unie. Zatím je skóre 0:100 ve prospěch bankéřů. Je pochopitelné, že se teď snaží dostat Portugalsko pod tlak. Pokud dostane Lisabon půjčku ze současného záchranného valu platného do roku 2013, mohou si být jisti, že o nic ze svých špatných investic nepřijdou. Pokud by Portugalci náhodou s likvidačně vysokými úroky přežili až do té chvíle, bankéři o jistotu stoprocentní návratnosti přijdou. Permanentní záchranný mechanismus eurozóny totiž ještě nedávno počítal i s řízeným bankrotem zachraňovaných zemí, a tím pádem ztrátami bank. Němečtí a francouzští finančníci tak jistě k záchranné půjčce co nejdřív dotlačí Španěly a možná i někoho dalšího. Proč by riskovali, že se s nimi občané o ztráty podělí?
