* LN Máte za sebou už docela slušnou řádku rolí - které jsou vaše oblíbené a proč?
Jednou z nich je právě Rodolfo, má v mém srdci zvláštní místo. Bohému jsem viděl - jako svou první operu - až na střední škole, snil jsem o zpívání a právě o této postavě, která má velký vývoj, je nabitá emocemi a poskytuje i velkou hereckou příležitost. A nesmírně miluji také Jeana v Massenetově opeřemiráklu Kejklíř u Matky Boží. Příběh tu je jiný, ale z hlediska psychologie obě ty postavy procházejí podobným vývojem, na jehož konci je tragické i osvobozující prozření. Jean je obyčejný kejklíř, ale musí projít složitým procesem vnitřního hledání a nakonec se mu dostane milosti znovuzrození a účasti na zázraku. Je to úžasně silný příběh, škoda, že se tak krásná opera málokdy hraje. Asi je obtížné najít představitele pro Jeana - on je totiž skutečně kejklíř a tanečník. Naštěstí mám taneční a pohybovou průpravu, zvládnu i prvky akrobacie - to vše jsem mohl v roli uplatnit.
* LN Kde všude jste Rodolfa zpíval?
Poprvé to bylo ještě na škole ve Filadelfii na Akademii vokálních umění - je to postgraduální, velmi intenzivní a vrcholové studium operního zpěvu. A pak jsem se hned dostal do obsazení slavné Luhrmannovy Bohémy na Broadwayi (2003) a vystupoval v ní celý rok. Intenzita toho pěveckého i hereckého nasazení mě změnila, přiměla mě otevřít se tvořivosti. Pak jsem Rodolfa asi tři roky nezpíval, až zase před rokem v Bordeaux, letos v květnu na Novém Zélandu - v báječně svěží inscenaci, protože všichni z obsazení jsme byli patřičně mladí, a do Prahy jsem přijel z produkce Bohémy v Rio de Janeiru.
* LN Jak vnímáte přístup režiséra Ondřeje Havelky k Bohémě, je jiný?
Jeho přístup je velmi odlišný od toho, jak jsem roli dělal předtím. Na Broadwayi Luhrmann chtěl, aby Rodolfo prožíval velké emoce, ale v podstatě civilně a realisticky, bez velkých fyzických gest. Abychom se chovali přirozeně, jako v běžném životě, aby divák vnímal emoce v hudbě, ale vlastně si neuvědomoval, že „zpíváme“. I v dalších inscenacích režiséři většinou požadovali realistické vyjádření. Měli jsme s Ondřejem dlouhé debaty a jsem rád, že jsme se nakonec vzájemně pochopili a dospěli k souladu. I když jsem měl roli zažitou jinak, byl jsem otevřený a díky Ondřejovi jsem v Rodolfovi objevil nové momenty, které jsem si dříve neuvědomoval. Je zřejmé, že Ondřej má v sobě komediální základ. Také on chce, aby vše působilo přirozeně, ale v některých momentech přechází do velké stylizace, ale vůbec ne nějaké starodávně operní. Jsem šťastný, že s ním mohu spolupracovat a že mně a rozvíjení postavy Rodolfa věnuje tolik času - mám k jeho práci hluboký respekt.
* LN Odlišuje se nějak zdejší práce na přípravě inscenace od postupů zavedených jinde?
Ve zdejším systému je obtížné neustálé střídání obsazení. Třeba zkouším s jedním představitelem Marcella, ale druhý tu není a musí se to pak dělat znovu. Ještě nevím, kdo bude „moje“ Mimi, myslím, že čekají, jaké hlasy a zjevy se k sobě budou hodit, i herecky. Pro Ondřeje je to jistě velká výzva, aby v tomto systému plánovaní své vize uskutečnil, protože dělá s rolemi a postavami nové a zvláštní věci.
* LN Co je dnes pro operního sólistu nejdůležitější, aby uspěl?
Samozřejmě musíte skvěle zpívat, nestačí jen dobře. Musíte být i vynikající a všestranný herec. Právě divadelní všestrannost je dnes nutností. A navíc musíte být silná a odolná osobnost - hodnotí vás tolik lidí, a ne vždy jen pozitivně, že musíte být schopen se nad to povznést, soustředit se na svou práci a nenechat se ničím rozhodit. Je třeba také zvládat „obchodní“ stránku své profese. Musíte se umět prosadit, ale také vycházet s ostatními, být milý a přátelský kolega. Dnes není doba velkých primadon, jako byla Marie Callas. Potížisté dnes těžko udělají kariéru. Ani operní management se nechce trápit s nějakým nafoukancem, který působí nesnáze.
* LN Máte nějakou zkušenost s českou hudbou?
Na jaře budu dělat Števu v Marseille. Jenůfa je nejúžasnější hudba, kterou jsem zatím slyšel, tak hluboce emocionální - radost, bolest, prostě nádhera. V těchto operách bývají tenorové role, které nejsou tak úplně pro mě, protože můj hlas je spíše světlejší, ale Števa, myslím si, mi bude sedět. Právě zde začínám roli studovat, samozřejmě v češtině. A to je vlastně další důvod, proč jsem přijel do Prahy - učit se Števu. Zatím jsem česky nikdy nezpíval a zde mám k dispozici jazykového poradce. Je perfektní učit se tu roli česky v Praze.
