* LN Člověk by řekl, že na díle J. A. Komenského už nelze najít nic nového. Je něco, co by mohlo dnešní čtenáře překvapit?
Pro mnoho lidí bude možná překvapivé, že Komenský už v 17. století prosazoval celoživotní vzdělávání, které se všeobecně považuje za „vynález“ století jedenadvacátého. Jeho „vševýchova“, neboli výchova všech bez rozdílu věku, počítala mimo jiné i se „školou dospělosti“, a dokonce se „školou stáří“.
* LN Zažila jste školu jako žákyně, posléze jako učitelka, ale i jako matka žáků a babička vnoučat, kteří také chodili či ještě chodí, do školy. Máte pocit, že se škola Komenského ideálům přibližuje, nebo vzdaluje?
Bezpochyby se přibližuje. Jednotlivé disciplíny už se tolik neoddělují jako kdysi. Komenský usiloval o formování člověka, u něhož jsou rozum, cit, morální, sociální a náboženské cítění propojeny.
* LN Dneska se hodně diskutuje o tom, jestli se lze obejít bez memorování. Jak by se do té polemiky zapojil Komenský? Předpokládám, že si školu bez memorování nedovedl představit ani on.
Před memorováním zdůrazňoval porozumění. Proto vytvořil Orbis Pictus. Aby se slova spojovala s obrázkem, se skutečnou podobou jednotlivých pojmů. Ve své Chvále metody pravé zdůrazňoval, že metoda učení bývá většinou násilná a neodpovídá dětské osobnosti a lidskému chápání vůbec.
* LN Podařilo se vám jako badatelce najít něco, co nebylo do té doby známé?
Z archivu univerzitní knihovny v Sheffieldu jsem si kdysi přivezla opis jakéhosi textu a podařilo se mi zjistit, že jde o opis části Komenského deníku. Psal jej v době, kdy vznikala jeho Obecná porada o nápravě věcí lidských. V deníku uvažuje o tom, jak aplikovat myšlenky tohoto díla přímo ve školách. Našla jsem taky překlad Komenského do islandštiny, o němž se nevědělo.
* LN Komenského dílo u nás vydává Filozofický ústav Akademie věd ČR. Vydává se Komenský i ve světě?
V řadě zemí, hlavně v Německu, ale momentálně vychází i v Argentině. Do španělštiny ho překládá Češka žijící v Argentině, Helena Voldánová. Vydala tam dokonce i moji knihu o Komenském.
