Již dříve tak rozhodla výběrová komise, kterou k tomuto účelu jmenovala Národní galerie. Generální ředitel Milan Knížák ale její rozhodnutí nerespektoval. Ministr se rozhodl organizaci účasti na bienále přenést z Národní galerie přímo na ministerstvo. Dominik Lang si zatím udržuje zdravou skepsi a zlobí ho, že místo umělecké stránky projektu musí řešit dohady kolem výběrového řízení.
* LN Je vám třicet let, patříte k nejmladší umělecké generaci. Kolikrát jste v Benátkách byl jako divák?
V posledních deseti letech asi třikrát, dvakrát jsem bienále vynechal. Podobná akce je fascinující především svou tradicí a z ní plynoucím respektem. Podstatná pro mne vždy byla mezinárodní expozice v italském pavilonu, národní pavilony bývají rozkolísané. To platí i o tom našem. Za šťastné považuji řešení Romana Ondáka z minulého bienále.
* LN Dokázal jste si představit, že byste v česko-slovenském pavilonu sám vystavoval?
Na to jsem se ostýchal pomyslet. Na podobných mezinárodních akcích většinou reprezentují již uznávané osobnosti. Dokázal jsem si tam představit Jiřího Kovandu nebo Jána Mančušku, sebe ne.
* LN Proč a kdy jste se tedy do výběrového řízení přihlásil?
I když nápad na bienále nosím v hlavě už několik měsíců, původně jsem se do výběrového řízení nepřihlásil. Teprve po druhé výzvě jsem získal pocit, že je celá soutěž otevřenější. Když kurátorka Yvona Ferencová zjistila, že už mám připravený projekt reagující na prostředí československého pavilonu i na téma celého bienále, rychle jsme se domluvili a společně se přihlásili.
* LN Jak jste reagoval na peripetie výběrového řízení?
Nejdříve jsem se neoficiálně dozvěděl, že komise můj projekt doporučuje, ale ještě to musí potvrdit generální ředitel Národní galerie Milan Knížák. Ten si ale nakonec vybral projekt Vasila Artamonova, Alexeye Klyuykova a Pavla Sterece. Ti mi hned telefonovali. Bylo pro ně nepřijatelné podobnou nominaci přijmout. Vím, že nemohu jejich postoj nestranně hodnotit, protože se mě přímo dotýká. Myslím ale, že důležitým způsobem nastavili laťku etického chování v kultuře a nemělo by to zůstat bez povšimnutí.
* LN Máte s Knížákem nějaký osobní spor?
Naposledy jsem s ním mluvil ještě jako student AVU. Nikdy jsem se s ním nepohádal ani s ním neměl konflikt. Ale ví se o mně, že jsem kritický ke způsobu, kterým vede Národní galerii. Tento postoj ostatně nezastávám jen já, ale významná část mladé výtvarné scény.
* LN Co tedy do Benátek chystáte?
Kdybych to prozradil, zkazil bych divákům i sobě radost z překvapení. Jde o projekt, který se liší od mého tradičního způsobu projevu. Už se ví, že jde o instalaci s názvem Spící město. Snad mohu říct, že v ní jde o mezigenerační spolupráci, vztahuje se k umění 50. a 60. let a je koncipována pro mezinárodního diváka a jeho představy o střední Evropě.
* LN Stačíte vše připravit do 4. června 2011, kdy bienále začíná?
O rozhodnutí ministra, že by se měl v Benátkách uskutečnit můj projekt, vím jen z médií. Zatím nemám jistotu, že do Benátek vůbec pojedu. Přenesení kompetencí z Národní galerie na ministerstvo kultury je prý nejednoduchý právní proces. Bohužel to znamená, že než padne konečné slovo, může uběhnout hodně času, který pak bude chybět na přípravu. Jiné státy národní expozice připravují i dva roky dopředu. Situaci kolem výběrového řízení na benátské bienále považuji za velmi nestandardní. Měla by se vytvořit jasná pravidla, aby k něčemu podobnému v budoucnu už nedocházelo.
