Vpříloze LN Orientace vyšel můj článek o neprůhledném a nejasném přidělování grantů pro překladatele české literatury (Co ten stát vlastně chce?, LN 13. 3.), doplněný o reakce členů příslušné grantové komise. Rád bych se k nim vyjádřil.
Člen komise Jakub Šofar mi vytýká, že kopu za vlastní zájmy, protože „zastupuji na mezinárodní scéně několik českých spisovatelů“. Rád bych mu proto připomněl, že jsem článek psal v součinnosti s literární agentkou Danou Blatnou a že jsem v něm tlumočil znepokojení několika zahraničních nakladatelů nad tím, jak grantové řízení probíhá. Netýkal se tedy pouze „mých“ autorů, které zastupuje naše agentura Pluh nebo které překládám do nizozemštiny. Můj honorář není závislý na tom, zda nakladatel dostane ministerský grant (na rozdíl třeba od amerického překladatele Alexe Zuckera, jehož případ s mizivým honorářem za překlad knihy Petry Hůlové jsem v článku citoval). Z reakce pana Šofara to ale skoro vypadá, že my – zahraniční nakladatelé – jsme pro něj protivníci, které je třeba za každou cenu veřejně setřít. V českých poměrech se nevyznám, ale v Nizozemsku by takový postoj nebyl slučitelný s členstvím v grantové komisi.
Neprůhledná kritéria Jádro mého článku tvořilo konstatování, že kritéria rozhodování jsou neprůhledná: nakladatelé si stěžují, že se předem nedá odhadnout, zda na grant mají šanci a zda má pro ně smysl čekat třeba i rok na vyřízení. Citoval jsem jejich dopisy, podle nichž vidí zásadní rozpor mezi podmínkami, jak je formulují materiály Ministerstva kultury ČR k žádosti o grant, a blíže nezdůvodněným zamítnutím. Mají pocit, že jejich projekt splnil všechny podmínky pro grant, a přesto ho z neznámých důvodů nedostali.
K tomu se členové komise bohužel nevyjadřují. Jen zpětně vysvětlují, čím se při rozhodování o tom kterém titulu řídili. Přitom se ukazuje, že každý z nich uvažuje trochu jinak, jednou se dbá na renomé nakladatele, jindy se dá přednost malému začínajícímu nakladateli před velkým... Ale zahraniční nakladatelé Orientaci LN nečtou, takže se to od nich ani teď nedozvědí.
Příklady, které jsem namátkou uvedl, měly jen ilustrovat neprůhlednost rozhodování. Nechtěl jsem diskutovat o oprávněnosti jednotlivých případů. Z reakcí členů komise každopádně nevyplývá, že by měli kritéria jasně stanovena předem. Mimoděk sami ukazují, že informace zveřejněné na webu ministerstva kultury nejsou úplné a spolehlivé: pokud německé nakladatelství žádost o grant na knihu Martina Šmause samo stáhlo, nemá figurovat mezi žadateli o grant.
A tak mi nezbývá, než jménem zahraničních nakladatelů zopakovat otázku: Hodlá ministerstvo v příštím roce zformulovat podmínky pro udělení grantu jasněji?
O autorovi| EDGAR DE BRUIN, překladatel a literární agent Autor je překladatel a zakladatel amsterdamské Literární agentury Pluh. Do nizozemštiny přeložil mj. knihy E. Hakla, P. Hůlové, J. Topola nebo M. Viewegha.
