Že leckterým kolegům leží v žaludku? Není divu. Pan doktor se nebojí nařčení z nedostatečné profesní solidarity a do pacientů (jimiž jsme v podstatě všichni, přinejmenším potenciálními) pere informace hlava nehlava. V praxi i v teorii uplatňuje komplexní medicínu, choroby jednotlivce a choroby společnosti mu vycházejí až podezřele podobné. O politicích nemluvě.
Nemá doktory za neomylné a léky za samospasitelné, naopak. Vysvětluje, jak potřebné je hledat příčiny, nikoli následky nemoci, fenomén bolesti posuzuje v širším kontextu, vidí souvislosti ve způsobu života i ve zdejších zvyklostech léčení a (ne)péče o vlastní tělo a zdraví. Upozorňuje na ekonomické zájmy farmaceutických lobby a na ně navázaných lékařů, na reklamu „zázračných“ medikamentů, která třeba nemusí přímo lhát, ale určitě občas leccos zamlčuje. Zdálo by se, že píše o tom, co každý přece ví nebo intuitivně tuší, jen nemá po ruce správné argumenty. Doktor Hnízdil je ovšem sbírá, třídí a nenechává si je pro sebe. Soustavně je skládá v mozaiku konkrétních příkladů, srovnání, upozornění či rovnou varování. Srozumitelně i pro laika pak svá pozorování a vývody vtěluje do čtivých fejetonů.
S nadhledem ukazuje, jak -zjednodušeně řečeno - mohou lékaři pacienta „uléčit až k smrti“, jak může být nepoučený nebo nezodpovědný přístup nebezpečný. Nejen doktorův, ale v první řadě i pacientův. Ani jej pan doktor nešetří. Ortodoxní vyznavače teorie, že doktor má vždycky pravdu, i kdyby se mýlil, a pacient nemá do své léčby co mluvit, protože je laik, Hnízdilovy texty určitě popuzují. Už proto, že do mysli strádajícího některou z bolestí vnášejí možnost pochybovat o lékařově přístupu.
Někdy fejetony psané pro noviny zestárnou spolu se svými nosiči. Není tomu tak u textů Jana Hnízdila. Knižní soubor jeho příspěvků s výmluvným názvem Mým marodům a podtitulem Jak vyrobit pacienta, psaných nejen pro Lidové noviny, ukazuje, že nevznikly jen z prchavé potřeby dne. Jsou nadčasové, tak jako nemoci současného člověka a současné společnosti. Vyznačují se lehkým perem, svižným jazykem a svěžím náhledem, který nepochybně vyvolává i chuť k diskusi. Ale o to přece jde: přemýšlet.
O autorovi| MARTA ŠVAGROVÁ, redaktorka LN
