řekl LN Onur Öymen ze sekulární turecké strany CHP, která byla hlavním kritikem balíku ústavních změn
* LN Většina voličů podle předběžných výsledků ústavní změny schválila. Je to pro Turecko dobrá, či špatná zpráva?
Vždy jsme tvrdili, že tyto ústavní změny jsou proti základním právním principům a narušují dělbu pravomocí mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Umožňují vládě kontrolu nad justicí, dávají jí hlavní slovo při výběru ústavních soudců a poskytují jí možnost mluvit například i do výběru povyšování soudců a žalobců.
Do souboru ústavních změn byla navíc přidána i zcela nesouvisející témata. Lidé tak museli hlasovat o celém balíku, aniž dostali právo podpořit či odmítnout jednotlivé změny. Z principu jsme se tedy proti podobě tohoto referenda postavili. Nabízeli jsme vládě, aby se hlasovalo o jednotlivých změnách samostatně, a myslím, že u 24 z 26 navrhovaných změn bychom se dobrali kompromisu.
* LN Je za sporem o kontrolu justice pouze mocenský boj, anebo zde má vláda premiéra Erdogana jakési „skryté islamistické úmysly“, jak je někdy obviňována?
AKP (Erdoganova vládní Strana prosperity a rozvoje, pozn. LN) je nepochybně z nezávislosti justice nešťastná. Nedokážou překousnout fakt, že ústavní soud může rušit zákony schválené v parlamentu, což se už mnohokrát stalo. Očividně chtějí fungování našeho právního systému – a zvláště pak justice – změnit tak, aby si mohli vynutit schválení svých rozhodnutí.
* LN A jak je to s těmi „skrytými úmysly“? Připomíná se, že AKP má kořeny v tureckém islamistickém hnutí...
Nepochybně. Celkem 11 z 12 ústavních soudců přece tuto stranu odsoudilo za to, že vede aktivity směřující proti sekulárnímu charakteru (Turecka). Takže je jasné, že se postavením ústavního soudu zabývají.
* LN Ústavní soud před dvěma lety vládní stranu premiéra Erdogana málem zakázal. Může se tak AKP pomocí ústavních změn snažit vyhnout další hrozbě rozpuštění?
Je to možné, ale o tom můžeme jen spekulovat. Jisté je pouze to, že se současnou nezávislostí justice nejsou spokojeni a chtějí soudce ovlivňovat, jak je to jen možné.
* LN Referendum se konalo třicet let po vojenském převratu, z nějž inkriminovaná ústava vzešla. Nenastal přece jen čas zprůhlednit fungování Turecka? A nemůže k tomu i změna postavení justice přispět?
Premiér mluví o něčem jako o příležitostech k převratu, to je ale úplně mimo. V Turecku neexistuje žádný základ ani strach z dalšího převratu, tahle doba už je pryč. K provedení vojenského puče nejsou v Turecku podmínky a ani to nikdo nemá v úmyslu. To je naprosto mimo mísu. A oni to referendum o ústavních změnách vysvětlovali tak, že to má zabránit dalšímu coup d’état.
* LN Vláda premiéra Erdogana ale ústavní změny vysvětluje jako nutný krok k tureckému směřování do Evropské unie. Neusnadní to přece jen Ankaře trnitou cestu do EU?
To není pravda, tak to není. Nic takového v požadavcích Evropské komise není. Je tam sice například návrh, aby ministr spravedlnosti nebyl členem orgánu dohlížejícího nad soudci a žalobci, o změně ústavy se tam ale nemluví. Je tam ale také rada, abychom omezili státní výdaje – s odvoláním na situaci Irska. A řada dalších věcí, které Evropská unie Turecku navrhla a na což zmíněné ústavní dodatky vůbec nereagují.
* LN Dřív jste působil jako velvyslanec v Německu. Co by se podle vás muselo stát, aby německá vláda začala podporovat plné členství Turecka v EU, a ne pouze „strategické partnerství“?
V Německu panují rozdíly mezi politickými stranami. Když byli u moci sociální demokraté a Zelení, tak to pro nás bylo lepší, protože turecké členství otevřeně a aktivně podporovali. Když přišli k moci křesťanští demokraté, tak se německý postoj dramaticky změnil. Pokud se k moci vrátí opět koalice sociálních demokratů a Zelených, tak se situace může změnit.
***
POLITICKÝ VETERÁN
* Onur Öymen (69) je dlouholetý přední turecký politik a diplomat
* Do letošního května byl místopředsedou Republikánské lidové strany (CHP), která se považuje za hlavní nositelku Atatürkových sekulárních idejí * V minulosti byl velvyslancem v Německu a při NATO, působil také jako náměstek na tureckém ministerstvu zahraničí
