Takhle to dopadá, když na politickou scénu vstoupí nová strana, která tento krok pojímá jako diverzifikaci svého podnikání – ne z cynismu, ale proto, že to jinak neumí. Byznys je výchozí životní zkušeností jejích členů. Ministr Dobeš nikoli nepochopitelně stál o dobré vztahy s prezidentem republiky. Který člen vlády, lhostejno z jaké strany, by nestál? Nikdo ministru Hegerovi nevyčítal, že ho Klaus podpořil proti zdravotníkům. A tak, když Dobeš dostal od „lidí kolem pana prezidenta“ (jak už teď konečně přiznal) tip na Ladislava Bátoru, začal... co vlastně začal, to si stále ještě ujasňuje. Ale snad už v blízké budoucnosti zjistí, jestli mu chtěl v nedávné minulosti nabídnout post náměstka, nebo ne. Ale jistě ho brzdí ohledy na budoucnost vztahů s prezidentem, a ne ohledy na ty lidi kolem něj. Ti, o které asi jde, si „vláčení médii“ obvykle umí užívat.
Cožpak Dobeš nevěděl, jak se v tomto terénu pohybovat? Nevěděl. Takové věci člověk při práci personalisty bezpečnostní agentury nepochytí, protože sleduje něco jiného než letité antagonismy či sympatie lidí z hradního okruhu, spektrum názorů na evropskou integraci od mainstreamu po marginální spolky a politické profilování českého extremismu. Většina normálních lidí to nesleduje. To člověk potřebuje až v minovém poli politiky.
Takže Dobeš udělal krok, který se zvnějšku a ve zpětném pohledu jeví jako naprosto nepochopitelný. I kdyby Bátorovo starší angažmá v Národní straně neexistovalo, už samotná kandidatura do Senátu za Suverenitu Jany Bobošíkové je zcela nekompatibilní ne-li s dobrým vkusem, tak se současnou vládní koalicí. A pokud tímto člověkem chtěl nahradit náměstkyni za ODS, opravdu si myslel, že to premiér Nečas spolkne?
