Ministr školství nasadil taškařici ohledně uniklých pracovních listů dokonalou korunu. Má totiž dobrou (rozumějme draze zaplacenou) PR poradkyni. Tedy měl, teď už je vrchní ředitelkou kabinetu.
Deník Právo zveřejnil poněkud přifouknutou informaci o úniku testů ze státních maturit. Média bohužel mají sklon informace modelovat do zajímavější podoby a nebylo by úplně razantní, kdyby titulek zněl „unikly pracovní listy pro učitele“. Kdyby CERMAT či MŠMT vydaly střízlivé prohlášení, že jde sice o únik dat, ale že závažnost tohoto úniku je zanedbatelná, podařilo by se asi vcelku dostatečně zakrýt problémy, které jsou zjevné jen lidem pohybujícím se poněkud blíže informačním zdrojům o tom, co se v přípravě státní maturity – dlouhodobě – děje. Ministr Dobeš ale usoudil, že maturity jsou „věcí veřejnou“ a že je třeba na souvislosti dostatečně poukázat.
Znepokojivý rozpor Nejprve reagoval ředitel CERMAT Pavel Zelený, člověk, který na mnohé působí velmi profesionálně, protože dokáže stoicky reagovat na vcelku závažná obvinění. Pracovní listy, které podle informací dlouhodobě zveřejněných na webu CERMAT „nejsou veřejně přístupnou informací“, „nesmějí být poskytovány žákům“ a jejich zabezpečení je „velmi náročné“, se okamžikem jejich úniku na web staly „informací, která nemá charakter veřejně nepřístupné informace“.
Tento rozpor je sám o sobě dost znepokojivý. Stejný scénář může potkat i ostré testy, které mohou být pár minut poté, co se zadání dostanou do škol, rozšířeny kompletně po celé České republice. Nejsem si jistý, jestli i tehdy bude postačující tvrdit, že testy přece nejsou „informací, která nemá charakter veřejně nepřístupné informace“. Aby i ministr Dobeš ukázal, že taky leccos ví a že si umí dát dvě a dvě dohromady, pro agenturu Mediafax vzápětí uvedl, že jde o mediální kachnu a že ostré testy neunikly. V tomto ohledu měl do jisté míry pravdu a asi by dosáhl svého očekávání, kdyby svůj výrok nevyšperkoval touto nádhernou dodatečnou větou: „Maturity jsou mimo to tak drahé, že jsou dokonale zabezpečené.“ Ministr Dobeš totiž v tu chvíli pravděpodobně nevěděl, že už samotné zabezpečení pracovních listů proti jejich úniku bylo velmi náročné, a tedy drahé. Když se to dozvěděl, na rychle svolané tiskové konferenci prohlásil, že tyto informace, které byly mnoho měsíců zveřejněny na webu CERMAT a které byly opakovaně rozesílány do škol, jsou mylné ...
„Kvalita“ je asi jinde Tato rovnice je asi pevně zakořeněna v uvažování ministra Dobeše. Někdy se zdá, že ministr Dobeš dokonce koketuje s tím, zda se dobré (nebo bezpečné) nedá vytvořit tím, že to bude drahé. Tak nějak se totiž jeví angažmá jeho nedávné poradkyně pro public relations (PR) Jany Machálkové (nejedná se o novinářku z Hospodářských novin), která podle serveru Česká pozice, odkazujícího se na průkazné materiály získané přímo z MŠMT, pobírala za své poradenské služby hrubou měsíční mzdu ve výši 145 000 Kč (prosinec 2010). Tato osoba je v současnosti studentkou bakalářského studijního programu na soukromé vysoké škole Jana Ámose Komenského v Praze a o její kvalifikaci nikdo nic neví. Podle rovnice ministra Dobeše (drahé je dobré) však je paní Machálková natolik kvalifikovanou a univerzální odbornicí, že ji jmenoval vrchní ředitelkou vlastního kabinetu. Její životopis ale nezveřejní, protože obsahuje choulostivé informace, například o náboženském vyznání. Je neobvyklé psát do profesního životopisu o svém náboženském vyznání, možná to ale souvisí s kvalifikací. Mít konexe ve vyšších sférách je jistě dobrým předpokladem pro vrchní ředitelku ministerského kabinetu. Ne vždy jsou vynaložené náklady přímo úměrné užitné hodnotě, kterou přinesou. U některých věcí, minimálně u státní maturity a u PR poradkyně ministra Dobeše, se dá mluvit spíše o úměrách nepřímých. Anebo, což je pravděpodobně vysvětlením tohoto rozporu, nedokážeme vzniklé kvality dostatečně dobře posoudit.
O autorovi| Bohumil Kartous, mluvčí společnosti Scio
