To za našich mladejch let nebejvalo, má právo povzdechnout pamětník nad zprávami o noční bitvě policistů se squatery v Praze na Albertově. Povzdechne si právem. Tohle opravdu nebylo před dvaceti, třiceti, čtyřiceti lety možné.
Otázka zní, zdali je to dobře, nebo špatně, že to nebylo možné, a zdánlivě stejná, ale obsahově úplně jiná, je otázka, zdali je dobře, nebo špatně, že to je možné dnes.
Před dvaceti atd. lety to možné nebylo, protože nebylo možné nic, co vybočovalo z lajny vytyčené partají, jejíhož nástupce bude volit jeden z pěti lidí.
Pronásledováno bylo všechno nekonformní. V opuštěných domech přežívali bezdomovci, znám případ, kdy kdosi koupil několik let neobývaný dům a při vyklízení našel pozůstatky stařeny, která tam zemřela, možná hladem. Stalo se za reálného socialismu. Z tohoto pohledu tedy odpověď zní, že to bylo špatně, že něco podobného nebylo možné.
A co dnes? Samozřejmě že se dnes otevírá kudla v kapse člověku, který se tísní ve společném bytě s rodiči, protože na nájem v tržním domě nemá, a nakonec se dočte, že ministr Kocáb obstará vypuzeným squaterům bydlení v baráku v centru města za úhradu jedné koruny měsíčně. Stoupence „práva a pořádku“, jako jsem já, popuzuje fakt, že někdo hází kameny a flašky na policisty. Jsou moji zaměstnanci, platím je z daní a kdo má co mi ohrožovat můj personál?
Když si ale položím otázku zase opačnou, jak by to vypadalo, kdyby žádní mladí lidé nesquatovali a neházeli kameny a flašky a neotravovali kraválem při techno party, jaký by to byl svět, nakonec bych si musel říci: ano, tohle za našich mladejch let bejvalo a bylo to špatně. Řešení je tedy někde mimo kategorie dobře a špatně. Prostě to tak je. Ve svobodné společnosti se děje všechno možné i nemožné. Nikdo není povinen držet svůj dům obydlený a v pořádku a riskuje, že mu do něho nalezou squateři, jak se to stalo v těchto dnech v domě, který je navíc v nějakém záhadném právním vakuu, protože je snad v zástavě banky a nemůže se s ním nic rozumného dělat. No a squateři zase musí počítat s tím, že na ně vlítnou policajti, a navíc že policajti mimořádně těžce nesou, když na ně někdo hází flašky a kameny, a jednají úměrně tomu.
Řekl bych, že toto všechno jsou ve svobodné společnosti jevy přirozené, ze svobody plynoucí.
Něco mě ale na celé věci přece jen dráždí, ba štve, i když připouštím, že i to je součást praxe svobodné společnosti. Dokud je to všechno jen hra majitel domu či spekulant versus parta squaterů versus policejní zásahovka, pak je to přirozené a v pořádku. Jenže pak se do toho navezou polívčičkáři, tedy ti, kteří si chtějí ohřát polívku. V první řadě ochránci pečlivě selektovaných lidských práv, tedy práv lidí předem určených, kdežto jiní lidé, například policisté, práva nemají. Takže když čtu, že jedním ze zadržených je zelený Matěj Stropnický, říkám si: no jistě, jak jinak, už je tady.
Ale i to je dobře. Aspoň zelení ztratí další body jako důvěryhodná politická síla.
