Když se do cíle závodu přiřítí peloton cyklistů, vítěz si jde pro pohár, ale všem ostatním je zaznamenán stejný čas. Zdá se, že totéž si mysleli i mnozí senátní kandidáti na Praze 1 - a právě proto prohráli. Podíváme-li se na výsledky prvního kola v centru Prahy, tedy tam, kde levice neměla mít šanci, žasneme.
Proč vlastně postupuje kandidátka ČSSD Blanka Haindlová? Protože byla tak dobrá, že ty ostatní prostě převálcovala? Ani náhodou, výsledek 17,81 procenta přece není drtivý. Správná odpověď je opačná: Protože ostatní se nabídli k převálcování. Michael Kocáb (Strana zelených, 15,38 procenta), Martin Jan Stránský (Věci veřejné, 12,01 procenta), Pavel Klener (KDU-ČSL, 11,82 procenta), Martin Mejstřík (US-DEU, 8,69 procenta), co jméno, to osobnost a úspěch. Ale úhrnná bilance těchto úspěchů vyznívá krutě - 47,90 procent hlasů spláchnutých do kanálu. Je to peloton s výsledky těsně za vítězem, které jsou ale dohromady na nic. Jen proto uvidí centrum Prahy finále ODS versus ČSSD.
Vezmeme-li si k ruce tužku a papír, hned vidíme, k čemu jsou dobré předvolební koalice. Jistě, ve většinovém systému nelze sčítat jablka a hrušky, nelze říci, že společný kandidát zelených a veřejných by vyhrál s 33 procenty (a na Praze 5 ve stejné kombinaci s 32 procenty), ale ten nepoměr stejně bije do očí. Dámy a pánové, příště si lépe natrénujte dvoukolový systém. V něm se docela dobře vyhrává z druhého místa, ale nikdy ze třetího.
