Kdo se hlásí na osmileté Soukromé reálné gymnázium Přírodní škola v Praze, bude kromě dobrých znalostí potřebovat i dobrý batoh. To proto, že během studia nachodí pěkných pár stovek kilometrů. A začne už jako zájemce o studium jednodenním výjezdem, který zde pořádají ještě před přijímacími zkouškami. Aby se zájemci lépe seznámili se stylem práce na škole a také s učiteli a studenty.
Pokud uspějí, mohou se hned na začátku školního roku vydat s celou školou na týdenní puťák. Primáni také na téhle akci získávají své patrony, studenty vyšších ročníků, kteří jim budou během studia radit a pomáhat zorientovat se v systému školy. Ten není zrovna jednoduchý. Povinné a nepovinné podmínky Pro každý školní rok dostávají studenti studentský průkaz, v němž je zjednodušeně řečeno bodově rozepsán plán učiva většiny předmětů. Ve fyzice jsou to například elektromagnetické jevy nebo atomové jádro, v dějepise osvícenství nebo napoleonské války. Každý bod představuje jednu podmínku, kterou musí studenti během roku složit.
Termíny čtvrtletních „klasifikací“ jasně určují, kolik podmínek musí v tuto dobu být ze kterého předmětu splněno. Aby to bylo ještě složitější, jsou podmínky rozděleny do tří kategorií, A, B a C, přičemž „áčka“ vycházejí z přezkoušení znalostí učiva, kategorie B a C představují práci navíc, vyžadují kreativitu a zpravidla jsou zábavnější.
Některé podmínky jsou povinné a nelze je obejít, například fyzikální veličiny nebo pravidla pravopisu. V praxi to vypadá tak, že učitel probere látku, oznámí studentům, že právě ukončil téma, a vypíše termín testu. Kdo test nenapíše, má ještě dva opravné pokusy. Kdo není spokojen se známkou, může se do deseti dnů nechat přezkoušet.
Za práci navíc získává student tzv. kredity, které potom může uplatnit místo některé nepovinné podmínky, aby dosáhl potřebného čtvrtletního minima. V zásadě si tak každý student se svými znalostmi, učivem a časem „hospodaří“ sám. Díky povinným podmínkám však škola jasně vytváří profil znalostí absolventa každého ročníku. „Studenti už vám řeknou...“ Druhé patro sídlištní školy v Praze Letňanech, které má gymnázium pronajaté, je na pohled celkem obyčejné. „Jinakost“ se tu neprojevuje jen v zaměření a výjezdech do terénu. Jde o životní styl - nedělat věci jen tak, přemýšlet o nich a rozumět jim. Když tu třeba primáni hrají divadlo a zrovna je ročním tématem školy holokaust, nacvičí operu Brundibár, kterou hrály děti v Terezíně.
Do gymnázia jsem se původně chtěla zajet podívat ve středu. „To nejde, ve středu tady nikdo není. Ráno mají všichni studenti plavání, potom další program mimo školu. Týden co týden,“ vysvětlili mi. Přijela jsem tedy v úterý. „Měla byste si promluvit se studenty. Oni vám všechno řeknou,“ řekl mi do telefonu ředitel školy František Tichý a poslal jich na mě asi deset. Při celkovém počtu 65 studentů, které tahle škola má, to znamená, že jsem mluvila s téměř šestinou z nich. Ti pak popisovali, vysvětlovali a přitom se domlouvali, co všechno bych se měla o škole dozvědět. To se mi ještě nikde nestalo.
Koncept Přírodní školy je unikátní v míře zapojení studentů. To oni jsou významnými podílníky na jejím životě, především invencí a nápady. Podle toho, co je zajímá a baví, mohou navrhovat exkurze, výjezdy i vícedenní expedice do terénu. Stačí málo: přednést nápad, přesvědčit o jeho smysluplnosti a atraktivitě vyučující i spolužáky - a akce je zařazena třeba do seznamu „pravidelných střed“.
Aby byla komunikace snazší, jsou studenti sdruženi do tzv. kruhů, skupinek čítajících pět šest žáků. Ty mají své kapitány či mluvčí, kteří se scházejí a koordinují svou činnost navzájem. Ve škole funguje studentská a učitelská rada, každý den ráno před vyučováním se tu koná společné patnáctiminutové setkání všech žáků, dvakrát týdně totéž i po výuce. Právě zde se všechny plány a návrhy probírají a představují.
Studenti se ale velkou měrou podílejí i na realizaci akcí, zajišťování programu, ubytování i dopravy. Jak sami říkají, třeba v jednání s Českými drahami o přidání vagonu navíc jsou již odborníci. Stejně tak pomáhají i s výukou mladších -povinné lektorské hodiny si musí před maturitou „odsloužit“ každý. Třeba seminářem pro základní školy, který připraví a jehož prezentaci si vyjedná.
Školní rok na cestách Zatímco na jiných školách dostávají žáci v prvním týdnu kromě rozvrhu také plán školních prázdnin, na Přírodní škole je mnohem žádanější plán výjezdů. Je to seznam jednoi vícedenních výjezdů, které se uskuteční během školního roku. Velká část z nich je ovšem povinná.
Začíná to zmiňovaným puťákem, pokračuje podzimním pětidenním výjezdem, jehož hlavní náplní je zejména zdravotnický kurz a studentské obhajoby expedičních projektů, v zimě se jezdí na hory, kde kromě času stráveného na lyžích věnují studenti polovinu doby také uměleckým projektům.
V dubnu se potom všichni sbalí a odjedou na týden bydlet v teepee, dopoledne se učí, odpolední blok pak patří biologickým předmětům, což si v podání přírodního gymnázia představte třeba jako botanickou poznávačku, meteorologii, kartografii, orientační běh nebo určování druhů žab podle jejich kvákání.
Vyvrcholením školního roku je závěrečná expedice, jíž je věnován celý červen. Po týdenní přípravě ve škole následuje čtrnáctidenní práce v terénu, při níž studenti v malých skupinách složených napříč ročníky zpracovávají témata, která předem vybrali podle svých zájmů.
Pokračování na straně 31
Dokončení ze strany 30
Jde o skutečnou práci v terénu, s batohy, spacáky, přístroji, kamerami a vlastním rozpočtem na jídlo. Jen jednou za tři čtyři dny se skupiny vracejí na základnu, aby zpracovaly nálezy a současně ostatním předvedly, co už udělaly.
Při zpracování témat z expedic spolupracuje škola s externisty například z vysokých škol, takže výstupy mívají vysokou úroveň. Tyto práce pak středoškoláci prezentují na místních úřadech nebo ve školách ze zkoumané oblasti. Místní bývají často překvapeni, když se díky studentům dozvědí třeba to, že hned za humny je unikátní rybník, který si zaslouží speciální péči a ochranu. Výstupem každé expedice tak je několik sborníků, filmů, odborných prací a také malá publikace pro veřejnost - studentský výzkum krajiny.
Vedle povinných akcí provázejí školní rok četné nepovinné jednoi vícedenní výlety. Na ty se studenti přihlašují podle libosti, většinou na základě zvoleného cíle, často ale také podle toho, který učitel se výjezdu účastní. Právě v průběhu těchto výjezdů se totiž mohou nechat opravně přezkoušet nebo si zopakovat pokažený test.
V letošním roce se přijímačky na Přírodní školu nekonají, její dveře se nově příchozím otevřou zase až za rok. Škola si regulací počtu studentů udržuje komorní atmosféru, kdy každý každého zná a žáci se sdružují napříč věkovým spektrem podle společných zájmů.
***
Expedice
Projekty Přírodní školy podle studentů
Jedním z projektů, kterým jsem se věnoval, bylo hledání pamětníků stavby Orlické přehrady. Pátrali jsme po lidech, kteří v těch místech žili, sbírali vzpomínky a všechna vyprávění jsme spolu s fakty shrnuli v závěrečné zprávě. Kromě toho jsme připravili i výukové animace pro děti, aby lépe chápaly, jak to v údolí dřív vypadalo a co vlastně stavba přehrady znamenala.
Dělali jsme výzkum krajiny na území kolem zaniklé vesnice. Porovnávali jsme staré mapy, vzájemně i s realitou, hledali, jaký měl dnes zaniklý klášter vliv na stavbu drobných sakrálních staveb v okolí. Zkoumali jsme i botanický vývoj nebo proměny geologického podloží. Nakonec náš výzkum přispěl k tomu, že dnes v těch místech vede naučná stezka.
Strávili jsme čtrnáct dní v romské komunitě v západních Čechách a za podpory tamního občanského sdružení tam pracovali s dětmi, hráli divadlo, společně natočili animovaný film. Současně jsme kromě práce na místě v druhém plánu realizovali i malý sociologický výzkum sami na sobě, před odjezdem a po návratu jsme si sami vyplnili postojové dotazníky, abychom zjistili míru předsudků a jejich proměny, někteří z nás si celý pobyt psali i deník.
Zkoumali jsme mortalitu drobných obratlovců na silnicích, a prošli tak dvakrát více než 100 kilometrů pěšky. Součástí bylo také pozorování, jak rychle mizí jejich pozůstatky. Popsali jsme úseky, které jsou zvláště rizikové pro ptactvo, náš výzkum by měl nyní sloužit tamním správcům komunikací. Článek o výzkumu otiskl například i časopis Ptačí svět.
Vytáhli jsme děti z místní školy k rybníku a zkoušeli s nimi zjednodušený botanický, hydrobiologický i entomologický výzkum. Na základě zkušeností jsme zpracovali metodiku environmentální výuky na škole pro danou kategorii dětí. Tu jsme potom prezentovali tamním učitelům - některé to dost zaujalo.
O autorovi| LENKA MARTINKOVÁ, Autorka je stálou spolupracovnicí přílohy Akademie LN
