V Nerudově ulici na Malé Straně, kde bydlím, minulý týden zrušili poslední obchod s potravinami. Proto jsem s nadějí přivítal katastrofické zprávy mluvčího Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Tomia Okamury, který tvrdí, že počet turistů v Praze nebezpečně klesá. Už se těším, až se všichni i se svými foťáky budou pakovat někam jinam.
Ovšem pro ekonomiku bude problém, že už se turisté po jedné návštěvě do Prahy nevracejí. Důvod je jednoduchý - sice jsme opravili staré památky, ale nevzniká tu nic nového a zajímavého. Vrchol moderní architektury představuje Tančící dům, který nechybí v žádném průvodci. Je však pouze jeden a do Prahy kvůli němu těžko někdo pojede víckrát.
Zajímavé projekty - třeba Kaplického blob - mají problémy. Jen zázrakem se Medě Mládkové podařilo vybudovat moderní muzeum na Kampě. A změnu tohoto pro turisty zcela neatraktivního stavu nic nevěstí.
Pokračování na straně 8
Dokončení ze strany 1
Když jedete na dovolenou, jedete za zážitky. Jen ten, kdo žil v Thajsku delší dobu, ví, že Thajci jsou vlastně uzavření lidé, se kterými je velmi těžké se spřátelit. Turista nepozná nic, neboť marketingový koncept Thajska coby „Země úsměvů“ funguje bez chyby a podílejí se na něm všichni občané. Do Thajska proto všichni jezdí, protože se tam domnívají být obklopeni úsměvy a vlídností. Do Paříže se zase jezdí za životním stylem - za jídlem, vínem a určitým pocitem bezstarostnosti a užívání si života, který například v Německu nezažijete. Do Milána jedete za módou, do Londýna na nákupy a do klubů, do Nepálu proto, že si rádi připadáte jako treker nebo duchovní hledač. To všechno jsou cesty, jež můžete opakovat mnohokrát. Proč ale jet víckrát do Prahy? První turisté zamířivší do Prahy po sametové revoluci si užívali především neobvyklou atmosféru změny. S nadšením pozorovali zbytky totality, jakými byly se zpožděním jezdící špinavé vlaky, nevrlá obsluha v hospodách nebo oprýskané fasády staletých budov. Byli to hledači, které láká bizarnost, každý z nich četl Kafkovu Proměnu a nadšeně nacházeli něco z té absurdity i zde, kde byla napsána. Jejich oblíbeným místem nebyl Karlův most, ale Žižkov se svými hospůdkami, kluby a nonstopy. Druhá vlna turistů byli turisté ekonomičtí. Lidé, kteří si rádi užijí nějaký ten luxus, ale chtějí za něj zaplatit co nejméně. Na takových turistech stojí celá Asie, neboť tam jen malá část návštěvníků vyhledává buddhistické pagody či jezdí po džungli na slonu - spousta jich neopouští luxusně vybavené hotely v rozlehlých resortech, kde si užívá masáží, opulentních večeří a každodenních úklon usměvavého personálu. Teď se taková oáza láce objevila i v Evropě a lákala desetitisíce mladých Britů, kteří nadšeně porovnávali cenu piva v Praze s cenou u nich doma v hospodě. Nyní jejich nadšení pro Prahu ochladlo kvůli posilující koruně. Objevily se nové legendy o úžasných víkendech v Litvě či Estonsku, otevřel se Vietnam a Kambodža anebo se vrátily nostalgické vzpomínky na staré dobré Thajsko či Maroko. Logickou třetí vlnou, která by měla následovat, je tedy nejvyšší třída turistů - bohatí lidé toužící po luxusu a zážitcích a ochotní za ně dobře zaplatit. Těmto lidem však Praha příliš zážitků nenabízí. A přitom by možnosti byly. Kaplického knihovnu by obdivovali určitě, neboť návrh stavby jak vypadlý z Neználkova Slunečního města je jinde nevídaný. Zamlouvalo by se jim i oceanárium na Letné, obzvlášť kdyby k němu vedly jezdící schody z nábřeží. Člověk na cestách přijímá vděčně každé rozptýlení - kolik turistů se jen zabaví na lanovce na Petřín. Zde by byly schody pod širým nebem. A oceanárium by jistě šlo naprojektovat tak, aby nad ním dál mohli jezdit kluci a holky na skejtech. Turisté milují naši gotiku, každý víkend by na Staroměstském náměstí město mohlo pořádat rytířské turnaje, péct celého vola na rožni a dát tak turistům nějaký ten autentický zážitek. Potřebovali bychom i red light district - vždyť sem spousta turistů jezdí za sexem, proč tomu nedat alespoň nějaký formát v podobě ulice plné hříšně nasvícených výloh s lidským masem. A samozřejmě i čínskou čtvrť - nebo spíš vietnamskou, ale každopádně s velkou bránou s lampiony a plnou orientálního živlu a zvláštních vůní. Přístav s luxusními byty a hotely a jachtami, zábavní akvapark na Vítkově a městské parky se stoly, kde si každý může udělat piknik, rozbalit sýry a otevřít si lahev vína. Z oken mnoha domů by měla znít vážná hudba, na nábřeží by měl být velký bleší trh. Do takového města by se turisté vraceli rádi a někteří by v něm i začali žít. A všechny tyhle věci se stanou, až město i podnikatelé v turismu zjistí, že za levným pivem a přecpaným Karlovým mostem sem už turisté přestali jezdit. Což se děje právě teď. Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
***
Logickou třetí vlnou je nejvyšší třída turistů -bohatí lidé toužící po luxusu a zážitcích a ochotní za ně zaplatit. Těmto lidem však Praha příliš zážitků nenabízí.
O autorovi| Jakub Horák, producent
