Jakákoliv zahraniční účast je regulována novým zákonem „o způsobu realizace zahraničních investic do hospodářských společenství, které mají strategický význam pro obranu země a bezpečnost státu“. Ten byl přijat Státní dumou 2. dubna 2008 a určuje, že 42 hospodářských odvětví bude vzhledem k účasti zahraničního kapitálu kontrolováno krajně přísně.
Kromě ryb a nerostů jde samozřejmě i o veškerý obranný a energetický průmysl, a také například o letectví a kosmonautiku. Kromě toho podléhá speciálním pravidlům i účast cizinců na geologické rozvědce, která má za cíl objevování nových nalezišť nerostných surovin nebo rozšíření již existujících. Mezi zvláště sledované patří uran, zlato, diamanty, nikl či rudy platinové skupiny. Bez kontroly se cizincům nerozdává ani ropa a plyn – zdroje největšího zisku ruského státu.
Zákon není ale podle zahraničních investorů zdaleka to nejhorší, co ohrožuje bezpečnost jejich kapitálu v Rusku. Do ekonomiky se tam totiž masivně vměšují tajné služby. Podle ruských analytiků proto Západ přehodnotil své nadšení, které choval k přímým investicím do ruské ekonomiky dříve. První ranou, která narušila důvěru v ruský stát jako právní strukturu, jež zajišťuje byznysu pevnou půdu pod nohama, byla kauza „Jukos“.
Tato firma byla za neskrývané účasti politického vedení země včetně prezidenta Vladimira Putina zlikvidována a přerozdělena ve prospěch státních korporací. Nyní se dramaticky rozvíjí i kauza „British Petroleum“, kde ruský vlastník společné ropné společnosti TNK-BP je ruským státem jasně zvýhodňován ve vymyšleném sporu. Všichni zahraniční investoři číhají, zda Kreml opět bude řídit i soudy ve prospěch ruského majitele koncernu.
Několikrát zaútočil na zahraniční investory i státní plynařský gigant Gazprom, který za pomoci vládních institucí pohltil několik podniků se zahraniční účastí. Schéma je vždy stejné – daňová policie najde zásadní prohřešky, firmě hrozí obrovské sankce a finanční pokuty, ne-li věznění vedoucích představitelů. V tu chvíli Gazprom odkupuje majoritní část firmy a na problémy se rychle zapomíná. I taková firma jako Shell byla donucena vzdát se kontroly nad sachalinskými nalezišti ropy. Podobný tlak vyvíjely ruské úřady i na společnost Peter Ambro Mining, které Ruská správa pro kontrolu přírodních zdrojů kladla za vinu, že překračuje povolené maximum vytěženého zlata a porušuje zákony o ochraně přírody.
O autorovi| Petra Procházková, spolupracovnice LN
