Jiří Čunek nejprve tvrdil, že si nepamatuje, zda, v době, kdy disponoval více než třemi miliony, bral nebo nebral sociální dávky. Teď už ví, že je bral, ale argumentuje tím, že jeho příjem ze závislé činnosti byl tehdy malý. To by bylo pochopitelné v případě, že by, jako řada jiných mladých párů, Čunkovi obdrželi „do začátku“ peníze nebo jiné hmotné dary od rodičů, popřípadě příbuzných. Čunek ovšem tvrdí, že si dotyčné miliony naspořil právě ze svého malého příjmu. Zda je to možné, ví každý, kdo v tomto státě živil rodinu s dětmi - není.
Není málo lidí, kteří nad touto (další) kauzou Jiřího Čunka jeví pochybnost, jestli je jeho chování křesťanské. Odpověď je i zde jednoduchá: není. Ale smyslem takových pochybností je otázka, již nám kladou naši ateističtí spoluobčané: neměla by být křesťanská morálka něco víc než občanské ctnosti, natož pouhé formální respektování zákona?
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
V zásadních bodech se biblická morálka od občanské morálky příliš neliší: občanská morálka v křesťanských zemích je totiž založena na Desateru, jež už v sobě obsahuje přirozený zákon. Ale staletí křesťanství, jež klade od počátku důraz na rozumové poznání, rozvinula učení o přirozeném zákoně do daleko větší šíře, respektive je precizovala. Podle tohoto učení má každé lidské konání směřovat ke svému přirozenému cíli. Také sociální systém, který si společnost vytváří, má směřovat ke svému přirozenému cíli, a tím je obecné dobro. Obecné dobro není zvláštní dobro, jež by stálo vedle jiných konkrétních dober, ale je to jakýsi řád propojující individuální i společenská dobra do organického celku tak, aby se vzájemně podporovala. Proto společenské dobro (jak nám je vnucovali komunisté), jež potlačuje individuální dobra, nelze považovat za obecné dobro.
Čunek, papež a Maximus
Jako údy společnosti máme právo sledovat svá soukromá dobra, ale musíme respektovat požadavky, jež na nás klade dobro obecné. A k tomu patří i to, že se vzdáváme části svého výdělku ve prospěch společného zájmu a ve prospěch svých méně úspěšných bližních.
Tohle tvrzení samozřejmě není populární, mimo jiné proto, že žijeme ve státě, jehož daňová břemena jsou neúměrně vysoká. Ale zůstává faktem, že křesťan musí poctivě platit daně, a proto poctivě přiznávat své příjmy: to má samozřejmě dělat každý občan, ale pro křesťana je tato věc součástí křesťanské morálky: zatajování příjmů a daňová nepoctivost je hříchem proti přikázání „nepokradeš“: proto katoličtí politikové, k nimž se Jiří Čunek počítá, musejí poctivost ve věci financí a majetku zahrnout do své katolické morálky.
Kromě toho tradiční (křesťanský) přirozenoprávní pohled na zákony neumožňuje obezličku, kdy člověk sice dodrží literu zákona, ale tak, že jedná proti jeho duchu. To platí pro křesťany víc než pro ostatní.
Je to zvláštní náhoda, ale právě v den, kdy Jiří Čunek pořádal svou ospravedlňovací tiskovku, hovořil na stejné téma jiný muž: Benedikt XVI. Papež při generální audienci mluvil o svatém Maximovi Turinském, církevním Otci z přelomu čtvrtého a pátého století; zachovalo se po něm devadesát psaných kázání.
V jeho době se rozpadal řád a pořádek v římském impériu, navíc ohroženém barbary. O to větší autoritu měli biskupové. Maximus napomínal turinské křesťany, aby se nechovali jako zloději, ale jako křesťané; aby převzali odpovědnost za své město, včetně odpovědnosti daňové. „Bez ohledu na změněné podmínky,“ řekl papež, „zůstávají povinnosti věřících k městu i vlasti stále platné. Těsný vztah mezi,čestným občanem‘ a,dobrým křesťanem‘ stále trvá.“
***
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
Pro křesťana je tato věc součástí křesťanské morálky: zatajování příjmů a daňová nepoctivost je hříchem proti přikázání „nepokradeš“
Maximus napomínal turinské křesťany, aby se nechovali jako zloději, ale jako křesťané; aby převzali odpovědnost za své město, včetně odpovědnosti daňové
O autorovi| Michaela Freiová, redaktorka informačního serveru Res Claritatis a čtrnáctideníku RC monitor
