Víte, jak se ztratit - nikoli v překladu, ale - už před překladem? Snadno. Stačí narazit na písemnosti z některých zvláštních oborů, kde si autoři rádi pletou odborný styl s gulášem slov. To pak dostanete k převodu do cizího jazyka třeba následující větu (v našem případě shrnutí učeného pojednání):
„Příspěvek naznačuje zdroje pro řešení koncepce implementace oblasti územního plánování do GIS krajského úřadu MSK.“
Toto sdělení, tato symfonie přívlastků, s sebou nese zajímavé okolnosti, které si zaslouží bližší pohled. Ale nejdřív chci podotknout trojí. Za prvé: větu cituji věrně a nepřikrášlenou. Za druhé: je to příklad namátkový a existují tisíce jiných (především delších) formulací, u nichž pátrání po tom, co chtěl básník říci (pokud vůbec něco), je mnohem složitější. A za třetí a spíše na okraj: o ty zkratky mi nejde, naopak jimi jako téměř jedinými je řečeno cosi exaktního.
Kdo má něco takového svědomitě překládat, zná dobře tuto situaci: předloha se musí nejdřív jaksi předpřeložit z jedné češtiny do jiné, neboť ztracenost nastává už v tom, že nevíme, co překládat. A teprve pak začne záležet na tom, jak překládat. Ale půjde to vůbec?
Výrazy jako řešení něčeho a oblast něčeho mají samozřejmě své cizojazyčné ekvivalenty v každém slovníku, jenže doslovný překlad zde nebývá na místě. Většina frekventovaných světových jazyků totiž namísto typicky českého mlžení takovými vazbami chodí příměji na věc. (Pravda, k složitým konstrukcím v oficiózních projevech poněkud tíhne němčina, ale to teď nechme.) A hlavně se musí zjistit, na jakou věc se vůbec má jít.
Mimochodem - řešit je vůbec oblíbené české slovo, navíc díky jednomu filmu ve tvaru neřešit i značně zlidovělé. Jak jen na nás řvávali jacísi pitomci v uniformách s lampasy: Já vás budu řešit! (Překlad pro nevojáky: vyměřím vám trest). To zprimitivnění příslušné syntaktické vazby nastalo asi na této ose: řešit problém - řešit něčí přestupek - řešit někoho. Když jsme u toho - z trochu podobného soudku je vazba, která dnes letí mezi hokejovými reportéry i hráči: dohrát někoho. Překlad: dát někomu hokejkou za krk nebo jej narazit na mantinel, ač puk je dávno pryč. Dokonce jsem dnes četl, že někdo někoho neúmyslně dohrál. Zde rekonstruujme vývoj asi takto: dohrát do konce souboj - dohrát situaci - dohrát někoho. Ale to už jsme zprudka odbočili.
Koncem minulého režimu vyšlo u nás několik teoretických studií o povaze jazyka totalitní doby. Zajímavě o tom psal například Petr Fidelius. Za typickou vlastnost veřejných a poloveřejných projevů je v nich označována praxe zastírat mnoha obsahově prázdnými, ale ornamentálními slovy, že vlastně není co říkat. Praktickým příkladem byly řetězce jmenných vyjádření typu zabezpečujeme provádění žňových prací namísto sklízíme obilí. Ale zároveň z těch studií jaksi čišel dojem autorů, že takové vyjadřování časem pozbude na oblibě.
Nepozbylo, protože proč taky. Dát ruce pryč, neříct věc naplno, je ostatně u mnoha funkcí předpokladem jejich vykonávání. Potřeba ornamentu místo obsahu není nic, co by záviselo na režimu.
Všimněte si prosím ještě jednou našeho příkladu: Neimplementuje se v něm přímo územní plánovaní, ale oblast územního plánování. Nejde tu však přímo o implementaci, ale pouze o koncepci této implementace. Není to však přímo koncepce, ale řešení této koncepce. Není to však přímo její řešení, ale zatím jen zdroje tohoto řešení. A jako třešnička na dortu - vlastně nejde ani přímo o ty zdroje, že ano, ale jen jejich náznak.
Jaj, nepřipomíná to Rádio Jerevan?
***
Řešit je vůbec oblíbené české slovo. Jak jen na nás řvávali jacísi pitomci v uniformách s lampasy: Já vás budu řešit!
O autorovi| Jan Mattuš, překladatel
