Paradoxem doby je, že do ní často nejvíce investují ti, kteří sami nevaří.
Když ve světě designu zazní jméno Karim Rashid, každému se vybaví bohaté organické tvary a psychedelicky barevné interiéry, které kombinují uvolněnou atmosféru 60. a 70. let i futurismus kosmických lodí. A když už i Rashid navrhuje jednoduché hladké spotřebiče s jediným barevným prvkem, znamená to, že se v oblasti kuchyní opravdu něco děje.
Schovat všechno, co jen lze Tato nová jednoduchost jde ale jiným směrem než studené a odtažité kuchyně z přelomu tisíciletí, které připomínaly chemickou laboratoř. Pod střídmým dekorem se skrývá důmyslné vybavení a rafinované detaily. Ideální moderní kuchyně by měla být dokonale hladká a s vlastní „inteligencí“, tedy co nejméně náročná na údržbu.
„Trendem je schovat všechno, co jde, a udělat z linky v podstatě jednolitou hmotu podtrženou tu a tam designovým prvkem, svítidlem nebo malými spotřebiči,“ vysvětluje Lucie Knížetová, návrhářka kuchyní a interiérů. „Výborně se k tomu hodí různé příčky a podhledy, do nichž je možné vestavět skříňky a spotřebiče a schovat všechny rozvody.“
Designový monolit kuchyně v současném trendu nedoplňují ani obrazy nebo jiné dekorační prvky. Roli obrazu hrají samotné struktury materiálů a ostré hrany.
Hladkou pracovní desku s precizně zapuštěnou varnou zónou a nerezovým dřezem s ostrými rohy narušuje jen stejně ostře řezná vodovodní baterie. Kontrast k celé kuchyni často tvoří další novinka – válcové digestoře, které mají podle Knížetové ideální tvar. „Dokážou odsát všechny kuchyňské pachy a zároveň neubírají prostor jako digestoře s velkou spodní kazetou. Nehledě na to, že se o ně při naklánění nad sporák nemůžete praštit do hlavy.“
Zjednodušení se týká i barev a v kuchyni jde až na dřeň. Nechává jen černou a bílou, případně odstíny šedé v barvě betonu. Vůdčí designéři zavrhli i teplé odstíny dřeva, včetně donedávna módní třešně, a soustředí se na chladné tóny, černě mořený a přírodní dub nebo exotickou dřevinu wenge.
Inteligentní spotřebiče, které nejsou vidět „Paradoxem dnešní doby je, že do kuchyní nejvíc investují lidé, kteří vlastně nevaří a vařit ani neumějí,“ vysvětluje Lucie Knížetová. „Singles, tedy převážně singles muži ve středních letech, jsou ochotní za kuchyň dát klidně přes půl milionu.“ Největší podíl z této částky většinou padne na spotřebiče. A za investované peníze už nejenom svobodní muži chtějí technologie, které umějí víc než ohřát pizzu.
Dokonalým příkladem takového spotřebiče jsou inteligentní trouby Miele nebo Whirlpool. Přístroje se zabudovanými programy, které vyžadují v podstatě jen zadání informace o druhu potraviny a jejím stavu, tedy jestli je mražená, nebo čerstvá. Všechno ostatní už vymyslí samy.
Samy si potravinu zváží, nabídnou další postup včetně receptu a nekuchaře upozorní, kdy je třeba pekáč obrátit nebo přidat další suroviny. Na závěr se samy vyčistí a při tom všem spotřebují jen minimum energie. Na podobném principu pracují také myčky, která samy nastaví program i dávku mycího prostředku. Takové spotřebiče ovšem stojí dvakrát až třikrát víc než běžné výrobky. „Zatím nesplněným snem jsou spotřebiče, které nebudou v kuchyni vidět vůbec – prostě dokonale splynou s okolním prostředím,“ popisuje Lucie Knížetová.
Tak jako dnes už běžně výrobci kuchyňských linek počítají s vestavnými myčkami a lednicemi, které jsou skryté za dvířky stejného designu jako celá linka, mohly by být časem podobně zabudované i trouby a mikrovlnky. „To by ovšem museli buď výrobci spotřebičů dělat menší trouby, nebo výrobci kuchyní větší skříňky,“ stěžuje si Knížková.
Do „neviditelné“ kategorie patří i spotřebiče Karima Rashida navržené pro firmu Gorenje. Všimnete si vlastně jen elektronického displeje a svislého pruhu LED osvětlení, který umí měnit barvu do sedmi odstínů včetně Rashidovy oblíbené růžové. To aby v jednobarevné kuchyni nebyla nuda.
Corian? Raději dřevo, sklo nebo kámen Kdybyste před rokem dvěma položili většině designérů otázku, jaký je materiál kuchyní budoucnosti, skoro jistě by bez váhání shodně řekli: corian. Moderní plast, který se dá libovolně tvarovat i barvit, sliboval úplně nové možnosti tvaru pracovních desek. Zabudované přihrádky na kuchyňské potřeby i potraviny nebo zvednuté okraje, díky kterým z desky nic nespadne.
„Návrat minimalistického trendu ale corian úplně potlačil, takže když už se do kuchyní instaluje, zůstávají jeho možnosti většinou nevyužité,“ říká Lucie Knížetová. „Maximálně se objeví v podobě bezúchytkových čel kuchyňských skříněk.“
Místo chytrého plastu se dává přednost přírodním materiálům – dřevu, dřevěným dýhám, sklu, masivnímu kameni. Přírodní bloky sice patří mezi nejdražší materiály, ale mají zřejmé výhody. Například velmi drahá kamenná pracovní deska se obzvlášť jednoduše čistí a hlavně je prakticky nezničitelná. Navíc poslouží jako pracovní prostor v celé ploše – neublíží jí ani ostrý nůž, ani rozpálená pánev.
