Doktor natěračství

Všiml jsem si takového téměř až přírodního zákona; zprvu mne to zaujalo u muzikantů. A netýká se to muzikantů všech, jen těch mimo klasickou hudbu. Čím jsou ve svých žánrech lepší (a také s příchodem jistého věku), tím spíše je jednoho dne dostihne zvláštní poznání: nedělám dostatečně velké umění. (...) Obecně se zřejmě jedná o jakousi trýznivou potřebu seriózního uznání. (...) Možná proto je písničkář zván „kytaristou, zpěvákem a skladatelem“. Možná proto se kdejaký neinvenční autor popových srágor nechá titulovat „skladatel“. (...) Stačí si koupit batoh a ecce – nový cestovatel! Moc se dnes nenosí ostentativní nošení titulů, ale ta sžíravá potřeba mít to jaksi černé na bílém! Jsem zvědav, zda se doby, kdy obkladače budou titulovat „architekt“ a reklamního textaře „básník“, dočkáme už my, nebo až naše děti. Dej Pán Bůh našim dětem lepší budoucnost!