Dokument o Domu umění vznikal během dvouleté rekonstrukce této úspěšné brněnské „kunsthalle“. Dnes má na ČT 2 premiéru ve 22.30 pod názvem Důmění. Dokument chronologicky projde rekonstrukcí od uzavření přes výpovědi architekta, dělníků až k znovuotevření.
Připomene minulost historickými záběry i porevolučními archivy, nechá promluvit historiky umění i divadelníky, kteří tu krátce s Husou na provázku vystupovali, i umělce Vladimíra Kokoliu, jenž tu chvíli bydlel. Představí avantgardního brněnského umělce Dalibora Chatrného, nechá zasvěceně promluvit kurátory, teoretiky, bývalé i současné ředitele, a dokonce vyslechne i kritický hlas instalátora Domu umění Paula Lercha, který jako cizinec hodnotí nedokonalost řemeslné práce slovy „czech system“.
Snímek pracuje i s lehkou ironií, když mladá umělkyně Barbora Klímová mluví o tom, jak je pro ni těžké pracovat v uzavřeném prostoru, nebo když režisér nechá poslední tři ředitele instituce (Liška, Horáček, Koryčánek) sedět za stolem dělníků s různými hrnečky a zbytky a licitovat Kantovou filozofií. Po slavnostním ohňostroji zazní Kokoliova úvaha, že Dům umění potřebujeme, ale umění asi ne. Filmová řeč je naplněna - co bylo na začátku, kde student brněnské umělecké školy sundává z fasády nápis Dům umění, je i na konci - nápis se vrací. Jiří Strnad předvedl žánr lehce, věrohodně i s humorem.
Důmění, ČT 2, dnes od 22.30
