Nezájem českých divadel o evropské divadelní struktury už skoro vypadá jako záměrná ignorace. Česká kritika, ITI (Mezinárodní divadelní ústav), AICT (Mezinárodní asociace divadelních kritiků) mohou pěstovat osobní kontakty, vykonávat rozličné aktivity, plnit to či ono zadání, ale skutečně nemohou suplovat konkrétní scénu a prosit ji, aby se laskavě ucházela o členství v Unii evropských divadel nebo aspoň v Evropské divadelní konvenci. To první je exkluzivní spolek, kam není jednoduché se dostat, ale kde například jsou Poláci se svým Teatrem starym. My ovšem nejsme ani v druhé partě, která se ustanovila dílem i proto, že vznešená Unie nové členy moc nepřijímá a s plebejci neobcuje. V Evropské divadelní konvenci je však 36 divadel z 22 zemí včetně agilnějších Slováků (Slovenské národné divadlo) a vůle rozšiřovat ji existuje.
Členem konvence je i Národní kosovské divadlo v Prištině. Netroufám si hodnotit, jaké divadlo se tam dělá, jistě může být zajímavé a ohrnovat nad ním nos by byla zpozdilost, ale přesto jsem přesvědčena, že české divadlo se snad proboha může vykázat delší a významnější tradicí a svého času mělo i v Evropě slušnou pověst,vždyť pořád ještě lidé reagují na jména Grossman, Krejča, Svoboda. Že by nešlo vstoupit ani tam, kde jsou dávno před námi jiné scény s minimálním renomé? O členství se však musí ucházet konkrétní scéna, může sice být „ideově“ podpořena institucemi, ale aktivitu musí vyvinout sama. Nejde o to natřásat se na setkáních a skvostně figurovat v tom či onom seznamu, jde hlavně o vliv, o účast na spolurozhodování a to asi u nás nikoho nezajímá. Ani v jury pro Evropskou divadelní cenu nemáme zástupce, ale Slováci ano - kritika Miloše Mistríka. Aspoň že Divadelní ústav byl letos schopen poslat do Soluně a následně na kongres AICT v Sofii svého zástupce, loni na to neměl, což bylo vrcholně trapné.
O autorovi| Jana, Machalická redaktorka LN
