PRAHA Malé společnosti s výrobou pouze v Česku hrají s obchodními giganty často nerovnou hru. Některé nadnárodní firmy vyrábí ve třetích zemích na úkor práv tamějších zaměstnanců či životního prostředí. A na trhu pak díky tomu konkurují nízkými cenami.
Pokud by plány Evropské komise donutily všechny nadnárodní společnosti k odpovědnému chování, české firmy by mohly mít větší šanci na trhu uspět. Odpadla by nerovná soutěž mezi nimi a společnostmi, které parazitují na právech lidí ve třetích zemích.
„Považujeme tu snahu za přínosnou a potřebnou. Každý úspěch s sebou musí nést i určitý díl společenské odpovědnosti,“ napsala LN společnost Alpine Pro. Podobně vítají snahu Unie i další české firmy.
„I z důvodů konkurenčních je pro nás důležité určité sjednocení pravidel,“ říká Zikmund Schwarzkopfl z firmy Highpoint, která šije funkční a outdoorové oblečení.
Důvodem, proč domácí společnosti nechtějí se svými pobočkami „vycestovat“ například do Asie, bývá velmi často kvalita výrobků.
„Nechávali jsme si přes agenturu šít něco v Číně před dvěma lety, ale od té doby neděláme v cizině nic. Nemáme s kvalitou a podmínkami dobré zkušenosti,“ popisuje Libor Venkrbec z Rejoice.
Většina společností tvrdí, že jsou zatím úspěšné i v krizi. Stěžují si ovšem, že zákazníků, kterým záleží na tom, kým a jak bylo zboží vyrobeno, je stále málo. „To procento, které zohlední, že je to dělané u nás a kvalitně, je stále mizivé. Ale aspoň trochu se to v posledních letech zlepšuje,“ říká Pavel Mlýnek, který vede společnost Mill.
Ospolečenské odpovědnosti často hovoří i obchodní řetězce. V jejich praxi to ale často jen znamená, že v některém z regálů nabízí výrobky Fair Trade.
„Je nutné ovšem podotknout, že se jedná o okrajový sortiment. V současné době nabízíme cca 30 druhů zboží,“ uvedl Michael Šperl za řetězec Kaufland.
Mimo samotných Fair Trade výrobků řada sítí hypermarketů žádnou větší kontrolu toho, kde a jak bylo vyrobeno jimi prodávané zboží, neprovádí.
„České firmy společenskou odpovědnost podceňují,“ myslí si bývalý eurokomisař Vladimír Špidla. Mnohé za ni dnes vydávají samu skutečnost, že dodržují zákony. „To je ale marketingový trik, metoda, jak rozpoznat odpovědnou firmu od neodpovědné by byla na místě,“ vítá iniciativu Bruselu.
Například společnost Ahold, která provozuje síť supermarketů Albert, spolupracuje s bruselskou neziskovou organizací. „Je to sociální audit, který u dodavatelů z potenciálně rizikových zemí zkoumá pracovní podmínky zaměstnanců,“ říká mluvčí Lukáš Hora. O podobném auditu mluví Tesco, společnost Billa si zakládá na tom, že většinu potravin dodává z Česka nebo střední Evropy.
Vyčíslit, o kolik by se mohlo zdražit kvůli přísnějším pravidlům zboží, si firmy zatím netroufají. „Každá podobná kontrola ale vždy zvyšuje náklady výrobku,“ říká Hora. Podle hlavního ekonoma Next Finance Vladimíra Pikory by výrazné zpřísnění pravidel pro nadnárodní společnosti znamenalo, že by mohly výrobu přesouvat zpět do Evropy. „A samozřejmě že se to pak promítne na cenách,“ říká.
***
„To procento, které zohlední, že je to dělané u nás a kvalitně, je stále mizivé.“
