Představte si následnou situaci, která se může přihodit maximálně jednou za život: bohatý strýček z matčiny strany vám slavnostně oznámí, že v rámci rodiny by bylo záhodno, kdyby mezi příbuznými nebyly tak velké majetkové a jiné rozdíly. Strýček samozřejmě není filantrop, ale důvody jeho štědrosti, ač zajímavé, nejsou pro tento příběh důležité. Nabízí vám prostě, že vám vypomůže, abyste také mohli bydlet trochu na úrovni, a ne v předpotopním panelákovém 2+1. Učiní vám hned zcela konkrétní nabídku – přispěje osmdesáti procenty na postavení nové vily, pokud se mu ovšem bude zdát její projekt solidní.
Odolali byste takové nabídce? Opravdu? Takový příspěvek, a navíc zadarmo a na tak bohulibý účel. Taková šance se přece už nikdy nemusí naskytnout. Matko, děti, výkres, tužku a trojúhelník sem a pěkně se rozmáchneme!
A tak vyberete všechny úspory, něco si vypůjčíte od známých a také si vyřídíte bankovní úvěr. Hodný strýček dodá zbývajících osmdesát procent, s jejichž pomocí si i přes různé peripetie s papírováním a dohadování s úřady nakonec skutečně postavíte svoji vilu snů.
Ostrý střih, následuje díl druhý. Jen se trochu zabydlíte, začínají přicházet první faktury za plyn a elektřinu, s jejichž nebývalou výší jste jaksi nepočítali. Také dříve neznámá složenka s domovní daní doputuje. Navíc splátky dluhů jsou mnohem a mnohem otravnější a protivnější, neboť najednou se vám nedostává peněz nejen na věci zbytné, ale i na základní živobytí. A tak to jde dál a dál, den za dnem a z domu snů se pomalu, ale jistě stává nepříjemné břímě.
Střih, díl třetí, závěrečný: čas běží, a než se nadějete, je zapotřebí pořídit nový kotel, obnovit veškeré nátěry, opravit stoupačky a také zahrada, je přerostlá a potřebuje generálku. Navíc faktury za plyn a elektřinu, ale nejen ony, rok od roku nabývají na velikosti. Jenže jak dál: úspory jsou pochopitelně veškeré žádné, rodinné příjmy spíše stagnují, a co ještě horšího, dříve štědrý strýček po vás najednou tvrdě vyžaduje, abyste zase vy v rámci rodinné solidarity pomohli jedné chudé neteři a dvěma rodinným povalečům.
Vím, je to příběh zcela vymyšlený, a navíc vy přece máte zdravý selský rozum a peníze v podobě tak danajského daru byste nepřijali, nebo si výše zmíněné umíte velmi dobře spočítat a domyslet. Jenže: rozhlédnete-li se dnes kolem, nelze nevidět desítky a stovky obcí, korporací i jedinců, stavějících za eurodotace právě takových danajských projektů nezanedbatelné spousty, aniž by si příliš lámaly hlavu, kde v budoucnu vezmou na jejich provoz a údržbu. Vždyť ruka Páně je přece tak štědře otevřená a nikdy už nebude.
Obávám se ovšem, že po letech zbudou z mnoha těch nabubřelých projektů jen zašlé euroruiny, tak jako by zákonitě vznikly z výše popsaného domu. A navíc se bohužel začne rozpadat spousta jiných, pro život mnohem potřebnějších a důležitějších věcí, na které holt už nezbyly peníze.
***
Nelze přehlédnout desítky a stovky obcí či korporací stavějících za eurodotace spousty danajských projektů, aniž by si příliš lámaly hlavu, kde vezmou peníze na jejich údržbu
O autorovi| MIROSLAV MACEK, Publicista a bývalý politik
