Kafemlejnek se hodí k mletí kávy. Horší je, když se princip kafemlejnku použije k jinému účelu. Každý ví, k čemu kafemlejnky jsou, a tak se snad nestává, že by se používaly k něčemu jinému. Anebo přece?
Metodice hodnocení vědecké práce, vypracované minulou vládní Radou pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), se také říká kafemlejnek. A je to případné označení. Metodika totiž „namele“ výsledky výzkumu bez ohledu na jejich význam na jednu hromadu a podle její velikosti navrhuje přidělování financí jednotlivým institucím. Například nikdy nerealizovaný patent platný jen v Česku je ceněn prakticky stejně jako odborná kniha (kvalita knihy už ovšem hodnocena není: dobrá nebo špatná, dostane body podle počtu stránek).
Metodiku vypracovala speciálně ustavená komise; té předsedá úředník, tajemník RVVI, který vědecky nikdy nepracoval, a tak neví, jak odlišné je napsat knihu o českém výtvarném umění 19. století a knihu o chemických reakcích, kolik práce a umu je třeba vynaložit na kapitolu do monografie o mikrobiálních společenstvech, kolik práce dá získat v mezinárodní konkurenci publikovatelné výsledky v oblasti molekulární genetiky a kolik umu vynaloží autor užvaněného plku o ničem k vyvrhnutí do česky psaného časopisu. Různým typům výsledků byly zcela nekompetentně přiřazeny „body“ a účelově byly z hodnocení vyřazeny práce v některých časopisech. Zato zůstává hodnocen časopis Maso. Chceš co nejvíc „bodů“ za co nejméně práce a intelektuálního úsilí? Přečti si, jak je co (nesmyslně) hodnoceno, a podle toho se zařiď!
Nechápu, proč nefunkční kafemlejnek vznikl a jak to, že se stále používá, když ho odmítá celá akademická obec. Proč se i u nás nepoužívají k hodnocení vědy standardní osvědčené metody? Ty také přiřazují body podle významu výsledků výzkumné práce, ale vždy, bez výjimky má poslední slovo panel odborníků, který použije „selský rozum“. Ten jediný je schopen posoudit knihu podle kvality, a ne podle počtu stránek.
Dosud prováděné hodnocení metodikou RVVI vedlo k hrubému narušení stability našeho výzkumu, které má za následek, že skvělí vědci, s kterými jsme již dojednali jejich působení u nás, odříkají své přestěhování do Prahy a přijímají místa ve stabilnějších a průhlednějších poměrech jiných států.
Místo abychom se soustředili na vědeckou práci, vyplňujeme rubriky a přemýšlíme o tom, jak co nejvíc bodů získat za co nejméně práce. Mimo jiné to brání i spolupráci mezi institucemi, protože proč by měl někdo získat stejně „bodů“ jako já, když se na pokusech podílel trochu méně? Některé vysoké školy nyní dokonce požadují, aby se jim připisovaly body za publikace, na kterých pracovali doktorandi na ústavech Akademie věd. Jako by šlo o další krok k cílenému rozeštvávání vysokých škol a Akademie věd.
Rozhodně se dnes nevyplatí soustředit na vysokou kvalitu výzkumu. Lepší je nasekat hodně průměrných nebo podprůměrných výsledků. Řeší se to zpravidla přihlašováním různých zlepšení softwaru, tzv. funkčními vzory apod. Ačkoliv komise pro hodnocení vědecké práce vznikla jako součást reformy výzkumu, její činnost jde přímo proti duchu reformy, jejímž hlavním cílem je posílit excelentní výzkum a ten podporovat na úkor výzkumu podprůměrného. Doufejme, že nová vládní Rada pro výzkum a vývoj (budou tam stále ještě i inovace?) udělá tomuto řádění přítrž.
***
Proč nefunkční kafemlejnek vznikl a jak to, že se stále používá, když ho odmítá celá akademická obec?
O autorovi| Václav Pačes ; genetik ; Autor pracuje v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
