Výstava Věry a Vladimíra Machoninových připomíná důkladně zažité stavby jako pražskou Kotvu nebo karlovarský hotel Thermal.
Jejich funkčnost i výtvarný výraz chápeme jako něco samozřejmého, v porovnání s dnešními stavbami se o samozřejmost vůbec nejedná.
Dobře si pamatuji na okamžik, když jsem na konci osmdesátých let poprvé vstoupil do hotelu Thermal. Jako mladý účastník filmového festivalu jsem si rázem připadal jako na jiné planetě. Do detailu vyladěný, interiér se nepodobal ničemu, kam jsem měl do té doby přístup. Ale přese všechno okouzlení jsem cítil, že ta cizí planeta leží kdesi v minulosti. Velkorysá křesla a rozlehlé prostory neměly souvislost s tehdejší dobovou módou, ale spíše s exotickými šedesátými léty.
Podobně mimo čas působí i řada dalších projektů Věry a Vladimíra Machoninových. Jak ukazuje současná výstava v pražské Galerii Jaroslava Frágnera, na práci těchto architektů se naplno podepsaly poměry v socialistickém stavebnictví. Soutěž na zmiňovaný hotel Thermal proběhla v roce 1964, první hosté se v něm ubytovali až v roce 1978. Dokáže si dnes nějaký architekt představit, že by na projektu strávil celých čtrnáct let života?
Domy bez zbytečností Hotel přitom nikdy nepůsobil jako anachronismus, ale jako zjevení z lepších časů. Přes svůj moderní výraz reaguje na okolní prostředí, nějakým zázrakem propojuje cukrkandlové město a racionální architekturu. Jako hotel i místo konání filmových festivalů je dodnes funkční. Která půlstoletí stará stavba se může něčím podobným pochlubit? V Karlových Varech se přitom Thermal nesetkal jen s pozitivním přijetím. Karlovarským budiž alespoň útěchou, že původní projekt počítal nikoliv s jednou, ale se třemi výškovými budovami, které měly lázeňské údolí uzavřít.
Věra (* 1928) a Vladimír (1920–1990) Machoninovi vstoupili na architektonickou scénu již v padesátých letech, Patřili ke generaci, která odmítla socialistický realismus a nahradila jej moderním, světovým vývojem ovlivněnou architekturou, jejíž logika vycházela především ze způsobu jejího užívání. Alespoň co se týče vnější podoby svých budov, nevymýšleli si žádné zbytečnosti. Jako výtvarné prvky používali inženýrské elementy stavby samé. Stačilo natřít vzduchotechniku červenou barvou a rázem se stala sochařským dílem.
Současně jejich stavbám nechyběl prvek utopičnosti. Obchodní dům Kotva je z ptačího pohledu bizarním úlem šestibokých elementů. Účinku napomáhá i komplexnost projektů Machoninových: architekti navrhovali nejen budovy, ale i nábytek a vnitřní zařízení.
Nejen díky této náročnosti na realizaci na výstavě zjistíme, že se Machoninovým podařilo dokončit jen malý počet staveb. Z těch větších zmíněný Thermal, Kotvu, Dům bytové kultury v Praze a zastupitelský úřad v Berlíně. Ve všech případech jde o projekty vzniklé v šedesátých letech, jejichž uskutečnění se protáhlo hluboko do let sedmdesátých. To bylo pro Věru a Vladimíra zvláštním štěstím v neštěstí. Po roce 1970 byli z politických důvodů odstaveni od nových pracovních příležitostí a protahované stavby jim na další desetiletí alespoň zajistily živobytí. Normalizace a architektura Avšak tímto zpožděním současně vznikl pocit, že zmiňovaná architektonická díla jsou typickými produkty normalizace. Ano, Kotva byla otevřena v roce 1975 za účasti stranických špiček a na její fasádě se skvěl nápis Sláva KSČ. S architekty a jejich projektem z roku 1969 to nemělo nic společného. Ve skutečnosti na otevření Kotvy ani nebyli pozváni.
Nejednoduchou otázkou, kterou již nyní musí řešit památkáři, je ochrana podobných staveb. O hotelu Thermal, kde se dochovala i velká část interiéru, asi není pochyb, ale jak naložit s ostatními stavbami? Plošnou ochranou všeho, co se jednou postaví, by se naše města změnila v nehybné skanzeny. Řada architektonických projektů z dob socialismu měla oproti dnešku výhodu, že vznikala s vědomím širších souvislostí. Úřad hlavního architekta měl v té době nejen velké pravomoce, ale pracovaly v něm i progresivní osobnosti, které jich nezneužívaly. I vysloveně komerční projekty jako obchodní domy nebo hotely tak vznikaly s velkorysostí, kterou si dnes soukromí investoři nemohou dovolit. Památková ochrana neznamená jen ochranu konkrétních staveb, ale i urbanistického uvažování. Svým způsobem je tu dobrým příkladem obchodní dům Kotva. Byl navržen tak, že dodnes vyhovuje svému účelu. Díky své plástvovité struktuře, rozlévající se po složité parcele, si lze jen těžko představit efektivnější způsob využití daného prostoru.
Výtvarná kvalita Kotvy je zjevná i mimo okruh radikálních obdivovatelů sedmdesátkového retra. O to nepochopitelnější je přístup managementu Kotvy, který nevyužil možnost výstavu Věry a Vladimíra Machoninových uspořádat v jednom ze svých nevyužitých pater.
***
Věra a Vladimír Machoninovi: 60'/70'
Galerie Jaroslava Frágnera, do 30. ledna 2011
Obchodní dům Kotva byl otevřen v roce 1975 za účasti stranických špiček a na jeho fasádě se skvěl nápis Sláva KSČ. S architekty a jejich projektem z roku 1969 to ale nemělo nic společného.
