Šťastný, povoláním lékař, se rozhodl bojovat za právo veřejnosti na ochranu zdraví. Za právo na vzduch nezamořený cigaretovým dýmem všude tam, kde se na veřejnosti mohou potkat nekuřáci s kuřáky. Tedy i v restauracích, kde zatím holdující nikotinu nad převažujícím zbytkem populace drtivě vítězí, a to přes veškeré snahy Šťastného předchůdce Jiřího Janečka (KDU-ČSL), varování odborníků a názor veřejnosti.
Proti němu ale stojí miliardy zisku tabákového průmyslu, jenž v Česku našel nejen výrobní zázemí, ale i četné příznivce z řad politiků. Obhájci nikotinu se namnoze zaštiťují údajným pošlapáním svobody kuřáka (a provozovatele pohostinského zařízení), jako by nekuřáci (a to i zaměstnanci oněch zařízení) právo na svobodu bez dýmu neměli. Argumenty lékařů o drastických dopadech na zdraví ignorují či přinejmenším bagatelizují.
Síla lobby se projevila při projednávání předchozí novely zákona. Její finální podoba po zásazích „liberálů“ je totiž vůči kuřákům daleko vstřícnější než předchozí. Šťastný si svým návrhem proti sobě poštval i vedení vlastní strany včetně premiéra-kuřáka Topolánka a ministra zdravotnictví svátečního kuřáka (sic!) Julínka. Ihned po zveřejnění svého úmyslu se ocitl pod velkým tlakem, aby do zákona vůbec nešťoural. Když bylo jasné, že se jen tak nedá, pokusili se tabakisté úmysl překazit hned v zárodku. Znovu neuspěli, a tak přešli na model „do ztracena“. Julínek přišel s tím, že ministerstvo zákon připraví raději samo a poslanci navrhl tradiční zdržovací strategii – vytvoření odborné komise.
Šťastný už ohlásil další kolo bitvy na konec ledna. Na cestě k úplnému zákazu kouření v restauracích po vzoru Irska, Norska či Švédska je důsledné oddělení kuřáků od nekuřáků jen dalším postupným krokem. Přesto není jisté, zda tento pokus svého autora nesemele. Jako se to stalo jeho předchůdci Janečkovi, jenž se loni, pro mnohé překvapivě, už do sněmovny ani nedostal.
