Milý kníže, od chvíle, co jsme na mizině, stojí všechno za starou bačkoru. Jenže kdo mohl předpokládat, že korunu skupují potají ruští ropní magnáti? Že jim dal k tomu tajný pokyn Putin, aby ji pak mohli naráz hodit zpět a strhnout její kurz? Žádné balistické střely namířené na Prahu! Mělo nás trknout, že koruna začala růst astronomicky a naprosto nepřirozeně zrovna v době, kdy jednání o radaru v Brdech nabyla na vážnosti. Měli jsme předpokládat, že bývalý agent mazaný všemi mastmi KGB není žádný přihlouplý Brežněv. Že zaútočí na stabilitu našeho státu naprosto legální cestou, proti níž nemohou nic namítnout ani evropští komisaři, úzkostlivě hlídající velikost kotců pro slepice. A že to všechno načasoval zrovna na výročí 21. srpna? To už je jen škodolibý bonus, bonbonek géniů.
Přineslo to v podstatě jedinou výhodu: konečně se ukázalo, kdo je kdo na domácí scéně. Kdo si dnes ještě pamatuje jméno Čunek a nějaké trapné tahanice o jeho trapné miliony? Koho ještě zajímá nějaký Bém a spekulace o jeho námluvách s nějakou stavební firmou? Všechno zmizelo v propadlišti dějin tak rychle, jak si to díky své skutečné velikosti zasloužilo.
Bohužel i váš hrdinský pokus zachránit státní kasu zástavou vašich celoevropských majetků už vyšuměl do zapomnění. Zbyla jen ta noblesní stavovská věta: „Na Sardinii nikdy!“ Patří sice do čítanek společně s výkřikem: „Toho bohdá nebude, aby český král…“, ale nikdo už nezná souvislosti, nepamatuje si, že Topolánek s Dalíkem koupili za svá tajná italská eura kus tohoto krásného ostrova a chodí grilovat k sousedu Berlusconimu. Může vás snad potěšit jen to, že nikoho nezajímá, co dnes vykřikuje Paroubek. Nejspíš „Jedeme z kopce, držte si klobouky!“ Když teď provozuje s rodinou Kočků tu pouťovou lochnesku.
Hledám-li nějaká další pozitiva současné situace, pak snad jen to, že jsme se nakonec v ruském područí neocitli, i když Putin nabízel státní podporu na úrovni Marshallova plánu. Ukázalo se, jak prozřetelná byla tolerantní imigrační politika státu, kterou jsme tolik kritizovali, v kombinaci s drtivým protikuřáckým tažením EU. Jen naši asijští spoluobčané si tradičně ukládali do matrací dolary místo korun a jen oni dobře věděli z historie, že každá prohibice akumulaci neviditelného kapitálu prospívá. Těšili se na okamžik, kdy se cigareta stane pro běžného Evropana prakticky nedostupnou a po krachu koruny byli také jediní schopni zachránit i nás ostatní.
Co na tom, že je dnes země plná nelegálních tabákových továren, že o nás ve světě píšou jako o tabákových Al Caponech? Svět vždycky pil a vždycky kouřil, tím víc, čím víc se to úředníci snažili omezovat – a my díky tomu zase konečně prosperujeme.
Naše děti a naši vnuci už budou moci zakrátko věřit znovu i v sílu koruny. Já už se vietnamsky učím jen ztěžka, ale těm mladým to jde ve škole bravurně…
***
Kdo si dnes ještě pamatuje jméno Čunek a nějaké trapné tahanice o jeho trapné miliony? Koho ještě zajímá nějaký Bém a spekulace o jeho námluvách s nějakou stavební firmou?
